Logopedárium od A do Ž – ukázka prémiové verze

Prevence poruch řeči ŘEČOVÝ VÝVOJ A OPOŽDĚNÝ ŘEČOVÝ VÝVOJ 1. C ílem logopedické prevence není naučit dítě dovednosti typu správně vyslovovat, číst, psát atd., ale zajistit maximální a harmonický rozvoj schopností, které jsou nutné pro přirozený rozvoj řeči. V době, kdy poruch řeči prokazatelně přibývá a vyjadřovací schopnosti dětí klesají, jde o činnost záslužnou, vyžadující poměrně značné znalosti, trpělivost a vytrvalost. Pokusím se stručně a přehledně nabídnout základní principy logopedické prevence a okruhy problémů, které by měl dobře znát každý, kdo chce metody ovlivňování fyziologického vývoje řeči používat. Ontogenetický vývoj řeči Vývoj řeči začíná již před narozením – už přes břišní stěnu vnímá budoucí miminko svět kolem sebe. Podstatnou okolností ve vývoji řeči je i to, že krátce po narození je dítě schopno odlišit lidskou řeč od jiných zvuků. Přináší mu totiž důležité informace, bezpečí a jistotu. Z toho jasně plyne, že třeba nonstop hrající rádio se značným podílem mluveného slova je pro další vývoj řeči nevýhodnou okolností, protože dítě se záhy naučí neposlouchat – slyší řeč, ale nic podstatného se nestane. Každé další období přináší kroky ve vývoji, které nesmějí chybět, má-li být vývoj přirozený a bez komplikací. Pro naše účely stačí stručný přehled: 1. Prenatální vývoj – vnímání zvuků, rytmu. 2. Období křiku – tvrdé a měkké hlasové začátky jako první signály nepohody, nebo spokojenosti. 3. Žvatlání pudové – období končí kolem půl roku věku, do té doby žvatlají i děti s poruchou sluchu, následně se u nich ale žvatlání ztrácí. 4. Žvatlání napodobivé – vytrácejí se zvuky, které nejsou součástí fonetického systému mateřského jazyka, náhodným nastavením mluvidel vznikají už různé slabiky, většinou opakované, a postupně se zpřesňují. 1.2 PREVENCE PORUCH ŘEČI Základní principy logopedické prevence