Pomocí vnitřního předpisu může zaměstnavatel upravit mzdová a jiná práva zaměstnanců, z nichž je zaměstnanec oprávněn výhodněji, než stanoví zákon. Vnitřní předpis nemůže ukládat zaměstnanci povinnosti nebo zkracoval jeho práva stanovená zákoníkem práce, musí být vydán písemně, nesmí být v rozporu s právními předpisy ani být vydán se zpětnou účinností, jinak je zcela nebo v dotčené části neplatný. Nejde-li o pracovní řád, vydá se vnitřní předpis zpravidla na dobu určitou, nejméně však na dobu 1 roku. Vnitřní předpis týkající se odměňování může být vydán i na kratší dobu. Vnitřní předpis je závazný pro zaměstnavatele a pro všechny jeho zaměstnance. Nabývá účinnosti dnem, který je v něm stanoven, nejdříve však dnem, kdy byl u zaměstnavatele vyhlášen. Zaměstnavatel je povinen zaměstnance seznámit s vydáním, změnou nebo zrušením vnitřního předpisu nejpozději do 15 dnů.
Podle ustanovení § 236 zákoníku práce má zaměstnavatel povinnost umožnit zaměstnancům na všech směnách stravování. Pokud je to přitom dohodnuto v kolektivní smlouvě nebo stanoveno vnitřním předpisem, zaměstnavatel zaměstnancům stravování přímo poskytuje, a to prostřednictvím vlastního zařízení nebo jiných subjektů.
Nejrozšířenějším způsobem poskytování stravování je poskytování příspěvku na stravování ve formě stravovacích poukazů, čili tzv. stravenek. Zaměstnavatel může ve vnitřním předpise určit okruh zaměstnanců, kterým bude stravenky s příspěvkem poskytovat, ovšem vždy musí pamatovat na zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace a také na pravidla upravující daňovou uznatelnost příspěvku na stravování.
Z daňového hlediska je příspěvek zaměstnavatele na stravenku považován za daňově uznatelný výdaj na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, a to až do výše 55 % ceny jednoho jídla (zde hodnoty stravenky včetně poplatku za zprostředkování jejího nákupu), maximálně však do výše 70 % horní hranice stravného vymezeného pro tuzemskou pracovní cestu v nepodnikatelském sektoru trvající 5 až 12 hodin (v roce 2017 70 % z 86 Kč, tedy 60,20 Kč).
Příspěvek zaměstnavatele na stravenku lze uplatnit jako daňově výdaj pouze tehdy, pokud přítomnost zaměstnance v práci během směny trvá alespoň 3 hodiny. Příspěvek na stravenku lze dále uplatnit jako výdaj na další jedno jídlo za zaměstnance, pokud délka jeho směny v úhrnu s povinnou přestávkou v práci, kterou je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci podle zákoníku práce, bude delší než 11 hodin. Pro posouzení doby trvání směny zaměstnance je rozhodná délka směny stanovená zaměstnavatelem.
Příspěvek na stravenku nelze uplatnit jako náklad za zaměstnance, jemuž v průběhu směny vznikl nárok na stravné v souvislosti s pracovní cestou.
Z hlediska zaměstnance je hodnota stravování poskytovaného zaměstnavatelem vnímána zákonem o dani z příjmu jako nepeněžní plnění osvobozené od dani z příjmu, a to bez ohledu na její výši. I kdyby tedy zaměstnavatel poskytoval zaměstnancům stravenky zdarma, nebude z nich zaměstnanec daň z příjmu platit.
Hodnota stravenky se také nezapočítává do vyměřovacího základu pro výpočet sociálního a zdravotního pojištění.
Dle ustanovení § 236 odst. 3 zákoníku práce může být cenově zvýhodněné stravování poskytováno také bývalým zaměstnancům zaměstnavatele, kteří u něj pracovali do odchodu do starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, zaměstnancům po dobu čerpání jejich dovolené a zaměstnancům po dobu jejich dočasné pracovní neschopnosti.
Pokud se však zaměstnavatel rozhodne poskytovat zvýhodněné stravenky i bývalým zaměstnancům či zaměstnancům v době pracovní neschopnosti a dovolené, musí pamatovat na to, že podmínkou uplatnění příspěvku na stravenku jako výdaje je minimálně 3hodinová přítomnost zaměstnance v práci. Z toho plyne, že příspěvek poskytnutý zaměstnavatelem těmto osobám nelze považovat za daňově uznatelný výdaj (náklad) na straně zaměstnavatele.