Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2001, sp. zn. 21 Cdo 735/2000
Zaměstnavatelem pověřený zaměstnanec dal zaměstnankyni pokyn, aby se podrobila dechové zkoušce na přítomnost alkoholu. Zaměstnankyně, která v tu chvíli jevila vnější známky opilosti, provedení dechové zkoušky odmítla.
Zaměstnavatel reagoval rozvázáním pracovního poměru výpovědí pro závažné porušení povinnosti zaměstnankyně. Zaměstnankyně navrhla soudu, aby určil, že výpověď byla dána neplatně.
Nejvyšší soud potvrdil správnost rozsudku odvolacího soudu, který žalobu zamítl a rozhodl, že výpověď byla dána platně. Nejvyšší soud neuznal za důvodné námitky zaměstnankyně, podle nichž mohlo dané porušení povinnosti nabýt jen intenzity porušení méně závažného. Naopak potvrdil, že pokud zaměstnanec jevící známky opilosti odmítne provedení dechové zkoušky, k níž byl vyzván oprávněným zaměstnancem, jde o závažné porušení povinností zaměstnance.
Z hlediska posouzení intenzity porušení pracovní kázně není významné, že odmítnutím zkoušky nedošlo ke vzniku škody, neboť z preventivní povahy dotčených povinností (nenastupovat pod vlivem alkoholických nápojů do práce a podrobit se příslušnému vyšetření) vyplývá, že jejich smyslem je škodě zabránit. I za přihlédnutí k tomu, že žalovaný dosud neměl k pracovní činnosti žalobkyně žádné výhrady, jsou výše uvedené okolnosti natolik významné, že odůvodňují posouzení porušení pracovní kázně žalobkyní jako závažné.