Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2930/2014
Zaměstnavatel rozvázal se zaměstnancem pracovní poměr pro soustavné méně závažné porušování povinností. Jeden ze skutků porušení povinností, jímž zaměstnavatel odůvodnil rozvázání pracovního poměru výpovědí, spočíval v nenošení oděvu (stejnokroje) předepsaného zaměstnavatelem vnitřní směrnicí.
Zaměstnanec argumentoval tím, že zaměstnavatel svým zaměstnancům nemůže jednostranně předepisovat způsob odívání při výkonu práce a že zaměstnanec se tedy nerespektováním uvedených pokynů nemohl dopustit zaviněného porušení povinností. Nejvyšší soud této argumentaci přisvědčil a zrušil rozsudky okresního a krajského soudu, které žalobu zamítly a rozhodly ve prospěch zaměstnavatele. Nejvyšší soud uvedl, že kromě předpisů v oblasti bezpečnosti práce nepředepisují právní předpisy povinnosti zaměstnanců týkající se jejich odívání a tyto předpisy tak nemůže jednostranně stanovit ani zaměstnavatel, který svými vnitřními předpis může povinnosti vyplývající z právních předpisů toliko konkretizovat. Nejvyšší soud doplnil, že zaměstnavatel by mohl stanovit požadavek pro řádný výkon práce týkající se oděvu, kteří mají zaměstnanci nosit při výkonu práce.
Právní předpisy nestanoví povinnost zaměstnance, aby při práci používal pouze oděv určený zaměstnavatelem [není-li takový pracovní oděv součástí osobních ochranných pracovních prostředků, které je podle ustanovení § 106 odst. 4 písm. d) zák. práce zaměstnanec povinen používat]. Protože takovou povinnost nesmí stanovit ani pracovní řád, který jen rozvádí ustanovení zákoníku práce, popřípadě zvláštních právních předpisů podle zvláštních podmínek u zaměstnavatele, jde-li o povinnosti zaměstnavatele a zaměstnance vyplývající z pracovněprávních vztahů, aniž by mohl zakládat nové povinnosti zaměstnanců (srov. § 306 odst. 1 zák. práce), nemůže zaměstnanec nepoužíváním pracovního oděvu určeného zaměstnavatelem (používáním jiného oděvu) porušit povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci. Stanoví-li povinnost zaměstnance používat takový oděv „vnitřní předpis“ zaměstnavatele (akt řízení, který není vnitřním předpisem zaměstnavatele ve smyslu ustanovení § 305 odst. 1 zák. práce), pokyn nadřízeného vedoucího zaměstnance nebo pracovní smlouva, nejde o povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, nýbrž o požadavek zaměstnavatele pro řádný výkon práce zaměstnancem, jehož nesplňování bez zavinění zaměstnavatele může být důvodem k výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. f) zák. práce, nikoli však k výpovědi podle ustanovení § 52 písm. g) zák. práce.