Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2.9.1015, sp. zn. 21 Cdo 3840/2014
Zaměstnankyni na pracovní pozici lékárnice zaměstnavatel doručil okamžité zrušení pracovního poměru za zvlášť hrubé porušení povinností vyplývajících z jí vykonávané práce. Porušení povinnosti zaměstnavatel spatřoval mimo jiné v tom, že zaměstnankyně přes opakované upozornění porušovala pokyn k neprovádění hotovostních plateb nad 1000 Kč bez souhlasu nadřízeného.
Zaměstnankyně podala žalobu na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, přičemž ve vztahu k výše uvedenému porušení povinností uvedla, že striktním dodržováním pokynů, aby si hotovostní platby přesahující 1 000 Kč nechala schvalovat příslušným nadřízeným zaměstnancem zaměstnavatele, by byl v podstatě ochromen provoz lékárny, protože část zboží by bez hotovostních plateb přesahujících 1 000 Kč vůbec nebyla do lékárny dodavateli dodána. Jestliže tedy v některých případech prováděla platby za příjem zboží převyšující částku 1 000 Kč bylo to odůvodněno naléhavou provozní potřebou lékárny.
Soud prvního stupně dal zaměstnankyni za pravdu a žalobě vyhověl, neboť dle jeho mínění byl pokyn zaměstnavatele k neprovádění plateb nad 1 000 Kč účelový. Uvedl přitom také, že plnění pracovních povinností je sice základní povinností zaměstnance, ale jestliže pokyny nadřízených jsou v rozporu s tím, aby se dosáhlo vyšší tržby v lékárně, pak je těžko považovat porušení těchto pokynů za hrubé porušení pracovních povinností souvisejících s plněním pracovních povinností.
Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl. Uvedl přitom, že pokud zaměstnavatel zaměstnankyni přikázal, aby nečinila platby v hotovosti nad 1 000 Kč, pak zaměstnankyně svým jednáním porušila svoji povinnost spočívající v povinnosti plnit pokyny nadřízených a řádně hospodařit s prostředky svěřenými jí zaměstnavatelem. Dle odvolacího soudu bylo přitom irelevantní, zda jednáním zaměstnankyně došlo ke zvýšení tržeb zaměstnavatele, neboť zaměstnankyně byla přijata jako lékárník asistent, a ze své pracovní pozice za ekonomické výsledky žalované neodpovídala.
Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu potvrdil s argumentací, že zaměstnankyně přes opakovaná upozornění zcela úmyslně opětovně porušila zcela jednoznačný zákaz zaměstnavatele vydaný v souladu s právními předpisy provádět hotovostní platby nad 1.000,- Kč za hotové, a tím porušila jednu ze stěžejních povinností zaměstnance charakterizující pracovní poměr jako výkon závislé práce – plnit pokyny zaměstnavatele vydané v souladu s právními předpisy [§ 301 písm. a) zák. práce]. V důsledku toho po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnankyně trval až do uplynutí výpovědní doby.
Podle ustanovení § 301 písm. a) zák. práce jsou zaměstnanci povinni pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci.
Vzhledem k tomu, že jedním ze základních znaků závislé práce (srov. § 2 odst. 4 zák. práce) je její výkon ve vztazích nadřízenosti a podřízenosti, jsou zaměstnanci od vzniku pracovního poměru povinni konat práci podle pracovní smlouvy podle pokynů zaměstnavatele [srov. § 38 odst. 1 písm. b) zák. práce], a proto musí být povinni plnit pokyny nadřízených. Povinnost zaměstnanců plnit pokyny nadřízených, která patří k základním povinnostem zaměstnanců uvedeným v ustanovení § 301 zák. práce, se samozřejmě týká pouze takových pokynů, které jsou vydány v souladu s právními předpisy.
(…) ke kriteriím, která mohou být při posouzení intenzity porušení pracovní povinnosti zohledněna, nelze přihlížet pouze mechanicky, neboť některá z nich mohou mít – jak již ze shora uvedeného vyplývá – v kontextu posuzovaného případu zvýšený význam. Je jistě správné, že je třeba přihlížet též k okolnostem, za nichž došlo k porušení pracovní povinnosti, k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, jakož i k důsledkům porušení uvedených povinností pro zaměstnavatele. V posuzované věci však nelze opomíjet, že zaměstnankyně „přes opakovaná upozornění“ zcela úmyslně opětovně porušila zcela jednoznačný zákaz zaměstnavatele vydaný v souladu s právními předpisy provádět hotovostní platby nad 1.000,- Kč za hotové, a tím porušila jednu ze stěžejních povinností zaměstnance charakterizující pracovní poměr jako výkon závislé práce – plnit pokyny zaměstnavatele vydané v souladu s právními předpisy [§ 301 písm. a) zák. práce].
Je právně nerozhodné, jak sama zaměstnankyně hodnotila vydaný pokyn, neboť zaměstnanec je povinen plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy bez ohledu na to, jaké odborné stanovisko k nim zaujímá.