Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.07.2016, sp. zn. 21 Cdo 2680/2015
Zaměstnankyně pracovala u zaměstnavatele jako obchodní referent s určeným místem výkonu práce na adrese sídla zaměstnavatele. Dodatkem k pracovní smlouvě se účastníci dohodli, že zaměstnankyně bude pracovat také v místě svého trvalého bydliště. Na začátku června 2013 zaměstnavatel sdělil písemně zaměstnankyni, že její místo výkonu práci bude na adrese sídla zaměstnavatele. Zaměstnankyně i přes sdělení zaměstnavatele pracovala nadále většinou v místě svého bydliště, na což zaměstnavatel reagoval přípisem, ve kterém zaměstnankyni sdělil, že se v období od 29. 5. do 7. 6 2013 nedostavila do stanoveného místa výkonu práce, své nedostavení jakkoliv neomluvila, ani nevysvětlila, a že to hodnotí jako porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem. Po nesjednání nápravy ze strany zaměstnankyně zaměstnavatel ukončil pracovní poměr výpovědí dle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce pro zvlášť závažné porušení pracovní kázně.
Zaměstnankyně se obrátila na soud s návrhem na určení neplatnosti výpovědi, a ten jí vyhověl s argumentací, že se zaměstnankyně nemohla dopustit neomluvené absence, protože pro zaměstnavatele vykonávala práci i z místa trvalého bydliště, tedy plnila si své pracovní povinnosti v souladu s pracovní smlouvou, která určila místo bydliště jako jedno ze dvou míst výkonu práce. Jelikož nedošlo k ujednání o změně pracovní smlouvy, zaměstnavatel nemohl nutit zaměstnance k výkonu práce na druhém sjednaném místě.
Odvolací soud rozhodnutí okresního soudu změnil a žalobu zamítl, jelikož naznal, že byla-li dohodou účastníků stanovena dvě místa výkonu práce, je vzhledem k závislosti a k charakteristice závislé práce zaměstnavatel oprávněn stanovit zaměstnanci, že bude pracovat buď výlučně na místě A, nebo výlučně na místě B, přičemž není vyloučeno, že zaměstnanec může vykonávat práci v obou takto sjednaných místech výkonu práce. Odvolací soud dále uvedl, že pokud zaměstnavatel využil svého práva, které mu umožnilo sjednání dvou míst výkonu práce, a jednoznačně zaměstnankyni sdělil, že místem jejího výkonu práce bude sídlo zaměstnavatele, nejde o žádné jednostranné určení místa výkonu práce, tedy o změnu pracovní smlouvy ve vztahu k místu výkonu práce. Tím, že se zaměstnankyně nedostavovala od 20. 5. 2013 do 7. 6. 2013 k výkonu práce do sjednaného (a zaměstnavatelem upřesněného) místa výkonu práce, je vzhledem k četnosti nedodržování této povinnosti toto jednání možné dle odvolacího soudu považovat za závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, tedy o výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce.
Zaměstnanec se snažil rozhodnutí odvolacího soudu zvrátit prostřednictvím dovolání, avšak to Nejvyšší soud zamítl, přičemž se v odůvodnění rozsudku shodl se závěry odvolacího soudu.
Ujednání o místu výkonu práce v pracovní smlouvě má svůj význam zejména proto, že zaměstnavatel nemůže přidělovat zaměstnanci práci v jiném místě, než v místě, které bylo jako místo výkonu práce mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem sjednáno. Přeložit zaměstnance k výkonu práce do jiného místa, než bylo sjednáno v pracovní smlouvě, je možné pouze s jeho souhlasem a v rámci zaměstnavatele, pokud to nezbytně vyžaduje jeho provozní potřeba (srov. § 43 odst. 1 zák. práce). Pracoviště jako místo, kde zaměstnanec plní podle pokynu zaměstnavatele své pracovní úkoly, se může nacházet jen tam, kde je lze podřadit pod pojem, jímž bylo v pracovní smlouvě definováno místo výkonu práce. Protože zaměstnance lze k výkonu práce přeložit do jiného místa, než bylo sjednáno v pracovní smlouvě, jen s jeho souhlasem, znamená to, že přeložení do jiného místa bez souhlasu zaměstnance (i kdyby tomu tak bylo v rámci zaměstnavatele) je neplatné [srov. § 18 odst. 1 a § 19 písm. d) zák. práce]. Z neplatného právního úkonu pak jeho účastníkům nemohou vznikat žádná práva a povinnosti; proto zůstává v platnosti to místo výkonu práce, které bylo sjednáno v pracovní smlouvě.
Místo výkonu práce může být určeno velmi úzce (např. konkrétní pracoviště) nebo šířeji. Zákoník práce předpokládá, že místem výkonu práce bude obec nebo organizační jednotka, ale nevylučuje, aby místo výkonu práce bylo i jinak určené místo. Pro posouzení platnosti takového ujednání o místu výkonu práce je rozhodující, zda takové ujednání není v rozporu zejména s ustanovením § 19 zák. práce.
Pracovněprávní vztahy vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli upravuje zákoník práce [srov. § 1 písm. a) zák. práce]. Závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. Závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě. Závislá práce může být vykonávána výlučně v pracovněprávním vztahu podle zákoníku práce, není-li upravena zvláštními předpisy (srov. § 3 větu první zák. práce). Základním definičním znakem závislé práce, který ji odlišuje od občanskoprávních a obchodněprávních vztahů, je tedy skutečnost, že tato práce je vykonávána ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti mezi smluvními stranami. Z toho zároveň vyplývá, že to je zaměstnavatel, kdo v mezích stanovených pracovní smlouvou a ostatními pracovněprávními předpisy určuje všechny okolnosti konkrétního výkonu práce zaměstnancem. Je-li tedy mezi zaměstnancem a zaměstnancem ujednáno místo výkonu práce šířeji než pouze pracovištěm (místo výkonu práce je totožné s pracovištěm), určuje pracoviště (místo, kde zaměstnanec plní podle pokynů zaměstnavatele své pracovní úkoly) v rámci místa výkonu práce vždy zaměstnavatel. To platí i za situace, že mezi účastníky pracovněprávního vztahu je dohodnuto více míst výkonu práce. I v takovém případě je to zaměstnavatel, kdo určuje, ve kterém z více sjednaných míst výkonu práce (na kterém pracovišti) bude zaměstnanec konat práci; na tom nic nemění, že i jednotlivá sjednaná místa výkonu práce mohou sestávat z více pracovišť.