Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2022, sp. zn. 21 Cdo 424/2021
Zaměstnanec pracoval v pracovním poměru u obce, přičemž mu dne 26. 5. 2017 byla doručena výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákoníku práce, v níž zaměstnavatel vytýkal zaměstnanci zejména to, že dne 23. 12. 2016 minimálně 16 minut před skončením pracovní doby opustil pracoviště a v „docházkovém listě“ vyznačil pozdější odchod, jakož i to, že v rozporu s etickým kodexem zaměstnanců ve veřejné správě doručil místostarostovi balík s kostýmem vězeňského pyžama s nalepovacím vězeňským číslem. Balík zaměstnanec předal k doručení na poště právě v době svého předčasného odchodu z pracoviště.
Zaměstnanec podal u soudu žalobu na určení neplatnosti předmětné výpovědi, přičemž byly pro posouzení sporu rozhodné zejména dvě otázky:
Toto shrnutí se zabývá řešením druhé otázky, tj. otázky intenzity (závažnosti) zaměstnancova protiprávního jednání, kterou soudy prvního a druhého stupně zhodnotily ve prospěch zaměstnance, když naznaly, že se nejednalo o závažné porušení právních povinností, které odůvodňuje doručení výpovědi bez předchozího upozornění zaměstnance.
Nejvyšší soud na základě dovolání žalované obce oba předchozí rozsudky zrušil, přičemž označil za chybné i předmětné závěry stran intenzity zaměstnancova protiprávního jednání. Nejvyšší soud naznal, že „úmyslné předstírání výkonu práce“, tedy situace, kdy zaměstnanec využívá pracovní doby pro vyřízení soukromé záležitosti a ve vztahu k zaměstnavateli tuto činnost vykazuje jako odpracovanou dobu, spadá do kategorie útoku na majetek zaměstnavatele. Takové protiprávní jednání je přitom povětšinou již samo o sobě dostatečným důvodem dokonce pro okamžité zrušení pracovního poměru, a to obecně bez ohledu na to, jak velký majetkový prospěch zaměstnanec získal nebo o jaký jen usiloval. Dle Nejvyššího soudu měly přitom soudy přihlížet také k tomu, že zaměstnanec dobu předčasného odchodu z pracoviště využil k (plánované) dehonestaci funkcionáře (zastupitele) obce, u níž byl zaměstnán.
31. Podle ustanovení § 16 odst. 2 zák. o úřednících je úředník povinen… b) plně využívat pracovní doby a pracovních prostředků k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně, hospodárně a včas pracovní úkoly, c) řádně hospodařit s prostředky svěřenými mu územním samosprávným celkem a střežit a ochraňovat jeho majetek před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy územního samosprávného celku.
32. Podle ustanovení § 301 písm. d) zák. práce jsou zaměstnanci povinni řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.
33. Uvedené povinnosti, které patří k základním povinnostem zaměstnanců (úředníků), představují ve své obecnosti mravní imperativ kladený na každého zaměstnance, jenž ve svém obsahu znamená určitou míru loajality ve vztahu ke svému zaměstnavateli, a zároveň též i obecnou prevenční povinnost zaměstnance ve vztahu k majetku a oprávněným zájmům zaměstnavatele; jde o požadavek na určitou úroveň kvality chování zaměstnance. Zákon zde vedle povinností vyplývajících z právních předpisů a jiných předpisů vztahujících se k práci zaměstnance [§ 301 písm. c) zák. práce] ukládá zaměstnanci, aby celým svým chováním v souvislosti s pracovním vztahem nezpůsoboval zaměstnavateli škodu, ať už majetkovou nebo morální (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 59/2005, uveřejněný pod č. 86/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto již dříve dospěl k závěru, že útok na majetek zaměstnavatele představuje z hlediska vymezení relativně neurčité hypotézy (dokonce) ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce tak významnou okolnost, že zpravidla již sama o sobě postačuje pro závěr o porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2596/2011, uveřejněný pod č. 25/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
34. Do této kategorie je třeba zařadit i tzv. „úmyslné předstírání výkonu práce“, tedy situaci, kdy zaměstnanec využívá pracovní doby pro vyřízení soukromé záležitosti a ve vztahu k zaměstnavateli tuto činnost vykazuje jako odpracovanou dobu (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 21 Cdo 2664/2020).
36. Jak již bylo výše uvedeno, útok na majetek zaměstnavatele (byť nepřímý, včetně předstírání výkonu práce) představuje z hlediska intenzity takové jednání, pro které je možno se zaměstnancem rozvázat pracovní poměr (také) okamžitým zrušením podle ustanovení § 55 písm. b) zák. práce; není přitom apriori významné, jaké hodnoty (v jakém rozsahu) byly útokem ohroženy či zasaženy (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1496/2013). Uvedené vychází z premisy, že ve vztazích zaměstnavatele a zaměstnance je nezbytná vzájemná důvěra, spolehlivost zaměstnance a jeho poctivost ve smyslu ustanovení § 301 písm. d) zák. práce [resp. § 16 odst. 2 písm. c) zák. o úřednících].
38. Hodnocení jednání žalobce soudy obou stupňů, které dovodily, že vytčené jednání nedosáhlo intenzity (alespoň) závažného porušení povinností vyplývajících z právních předpisů a jiných předpisů vztahujících se k práci zaměstnance, se tak jeví svojí benevolencí v rozporu s uvedenými judikaturními zásadami. Proti takovému vyhodnocení hovoří zejména zjištění o tom, že žalobce se své jednání snažil zakrýt nepravdivým údajem o opuštění pracoviště (zjištění soudů o tom, že žalobce nevyčerpal nárok na 2,5 hodin „placeného volna“, se v této souvislosti jeví mimo probíranou materii, neboť žalobce se rozhodl tohoto benefitu nevyužít), dále zjištění o tom, že žalobce tuto dobu využil k (plánované) dehonestaci funkcionáře (zastupitele) obce, u níž byl zaměstnán. Proti závěru o nedostatku intenzity jednání žalobce vypovídají i zjištění k osobě žalobce (jeho dosavadnímu přístupu k plnění pracovních povinností), tedy „výtky liknavého přístupu při předávání dokladů do osobního spisu“, upozornění „na odvádění neuspokojivých pracovních výsledků“, byť nemuselo být ve výpovědi přímo zmíněno.