Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4200/2009
Zaměstnavatel rozvázal se zaměstnancem pracovní poměr okamžitým zrušením z důvodu zvlášť hrubého porušení povinností, které shledal v tom, že se zaměstnanec bez řádné omluvy nedostavoval do práce, a dopustil se tak neomluvené absence v celkovém trvání šesti pracovních dnů.
Zaměstnanec se bránil s poukázáním na skutečnost, že v době, kdy se měl dopustit neomluvené absence, pečoval o svou nemocnou nezletilou dceru. Tuto skutečnost také dokazoval lékařským rozhodnutím, které zaměstnavateli doručil.
Zaměstnavatel považoval prokázání existence překážky v práci za nedostatečné a rovněž uváděl, že k doručení listiny prokazující překážku došlo pozdě a k rukám jiné osoby.
Vrchní soud žalobu zaměstnance, kterou se domáhal vydání rozhodnutí o tom, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo učiněno neplatně, zamítl. Nejvyšší soud ovšem rozsudek vrchního soudu zrušil. Uvedl především, že opožděné uvědomění zaměstnavatele o překážce neznamená, že by zaměstnavatel neměl povinnost omluvit nepřítomnost zaměstnance po dobu této existující a prokázané překážky.
Okolnost, že zaměstnanec uvědomí zaměstnavatele o důležité osobní překážce v práci a prokáže její existenci, včetně doby jejího trvání, až dodatečně po jejím skončení, neznamená, že by zaměstnavatel již nebyl povinen nepřítomnost zaměstnance v práci po dobu trvání překážky v práci dodatečně omluvit. Jestliže zaměstnanec – byť i dodatečně – prokáže, že překážka v práci na jeho straně po rozhodnou dobu objektivně existovala, nemůže být jeho případná nepřítomnost v práci po dobu trvání prokázané překážky v práci hodnocena zaměstnavatelem jako neomluvená a nemůže představovat porušení pracovní kázně.
Není přitom vyloučeno, aby zaměstnavatel získal vědomost o tom, že zaměstnanci brání v plnění pracovních povinností důležitá osobní překážka v práci, která je důvodem pro omluvení jeho nepřítomnosti v práci, i tak, že se o tom dozví – byť jako vedoucí zaměstnanec (příp. statutární orgán nebo jeho člen) jiné právnické osoby – vedoucí zaměstnanec (příp. statutární orgán nebo jeho člen) zaměstnavatele, který je bezprostředně nebo výše nadřízen tomu, kdo byl z důvodu překážky v práci nepřítomen v zaměstnání, a je tedy oprávněn tomuto podřízenému zaměstnanci ukládat pracovní úkoly a dávat mu k tomu účelu závazné pokyny.