Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3806/2010
Zaměstnavatel okamžitě zrušil pracovní poměr pro neomluvené absence zaměstnance. Zaměstnanec byl delší dobu v dočasné pracovní neschopnosti (v důsledku pracovního úrazu) a po jejím skončení se nedostavil do práce. Později zaměstnanec oznámil, že jeho zdravotní stav ani po skončení dočasné pracovní neschopnosti neumožňuje vykonávat práci. Po určité době doložil tuto skutečnost rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení, jímž byl uznán plně invalidním.
Zaměstnavatel přesto okamžitě zrušil pracovní poměr. Nejvyšší soud ve shodě s odvolacím soudem dospěl k závěru, že neomluvené absence zaměstnanec nemůže dopustit v případě, kdy není objektivně zdravotně způsobilý k výkonu práce. Okamžité zrušení pracovního poměru bylo proto neplatné.
Porušení pracovních povinností tím, že podle pokynu zaměstnavatele odmítá v pracovní době osobně konat práce podle pracovní smlouvy (nebo vůbec nastoupit do práce a být přítomen na svém pracovišti), se může zaměstnanec dopustit mimo jiné jen tehdy, má-li podle pokynu zaměstnavatele vykonávat ty práce, pro jejichž výkon je (objektivně) zdravotně způsobilý. Odmítnutí výkonu práce, byť dohodnuté v pracovní smlouvě, pro jejíž výkon není zaměstnanec zdravotně způsobilý, tedy není porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce. Obdobně nemůže být posouzena jako neomluvená (a tedy jako porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci) ani nepřítomnost zaměstnance v práci, kterou zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu (objektivně) není schopen vykonávat.