Nález Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2012, sp. zn. III. ÚS 298/12
Ústavní soud rozhodoval o návrhu na zrušení rozhodnutí krajského soudu a Nejvyššího soudu, v němž byla potvrzena platnost rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením pro zvlášť hrubé porušení povinností, jehož se zaměstnanci měli dopustit tím, že se obrátili na kontrolní orgán se stížností na závady v činnosti zaměstnavatele, které ve svém důsledky mohly ohrozit důležité veřejné zájmy (ochranu životního prostředí). Ve svém dopisu upozornili zaměstnanci také na další nepravosti, kterých se podle jejich názoru jejich zaměstnavatel dopouštěl, čímž podle zaměstnavatele porušili obchodní tajemství a jednali v úmyslu jej poškodit.
Ústavní soud návrhu vyhověl a rozhodnutí krajského soudu a Nejvyššího soudu zrušil. Uvedl přitom, že soudy se nedostatečně vypořádaly s porovnáním a poměřením soukromého zájmu na dodržování smlouvy a loajality vůči zaměstnavateli a veřejným zájmům na ochraně životního prostřední a zdraví lidí. Uvedl přitom, že soukromoprávní závazek loajality vůči zaměstnavateli nemůže vyloučit veřejnoprávní zájmy.
Soukromoprávní požadavek na dodržování smluv, princip pacta sunt servanda, resp. smluvní volnost a převzatý závazek zaměstnance být loajální ke svému zaměstnavateli nemůže apriorně vyloučit jiný významný veřejnoprávní zájem, a to možnost zaměstnanců současně se obracet na státní orgány v situacích, kdy ze strany zaměstnavatele vyvstává riziko ohrožení významných společenských zájmů, jako je ochrana zdraví občanů, ochrana životního prostředí, či ochrana čistoty vody, nebo kdy dokonce dojde k porušení těchto veřejných statků. Dohoda mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem nemůže zasahovat do veřejnoprávních vztahů a narušovat zájem společnosti, aby každý občan v demokratickém právním státě mohl být nápomocen státu při odhalování nedostatků a v případě potřeby na nedostatky upozornil.
V souzené věci obecné soudy zvažovaly pouze jednu stránku, a to zájem na dodržování smluv, loajalitě zaměstnance vůči zaměstnavateli, a učinily závěr, že zaměstnanec nesmí prolomit loajalitu tím, že bude "donášet" na svého zaměstnavatele, což posoudily jako hrubé porušení pracovní kázně. Obecné soudy však nevěnovaly dostatečnou pozornost tomu, zda v této konkrétní věci snaha zaměstnanců ukázat na nedostatky a chránit významné společenské hodnoty neospravedlňuje jejich jednání. Obecné soudy tedy měly v souzené věci pečlivěji poměřovat a zvažovat, který zájem, zda veřejný či soukromý, převažuje.