Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3346/2017
Zaměstnanec byl u zaměstnavatele na základě pracovní smlouvy zaměstnán jako „nabídkář“, přičemž mu zaměstnavatel dne 1. 2. 2012 doručil okamžité zrušení pracovního poměru, které odůvodnil mimo jiné tím, že zaměstnanec poškodil majetkové zájmy zaměstnavatele, neboť vědomě nevyfakturoval odběrateli služby poskytované zaměstnavatelem. O tomto porušení pracovněprávních povinností se zaměstnavatel dozvěděl dne 30. 11. 2011, přičemž dne 30. 1. 2012 doručil státnímu zastupitelství trestní oznámení týkající se předmětného jednání zaměstnance.
Zaměstnanec žádal soud o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru mimo jiné z důvodu, že zaměstnavatel nedodržel dvouměsíční lhůtu pro podání okamžitého zrušení pracovního poměru (zaměstnavatel se dozvěděl o jednání 30. 11. 2011, přičemž okamžité zrušení bylo doručeno zaměstnanci až 1. 2. 2012).
V dané věci bylo pro rozhodnutí soudu stěžejní zejména posouzení otázky, zda podáním trestního oznámení došlo v souladu s § 58 odst. 2 zákoníku práce k prodloužení dvouměsíční zákonné lhůty pro okamžité zrušení pracovního poměru, tedy zda se již podáním trestního oznámení stalo jednání zaměstnance předmětem šetření jiného orgánu ve smyslu předmětné úpravy.
Okresní soud napodruhé žalobu zaměstnance zamítl, neboť měl za to, že zaměstnanec svým jednáním zvlášť hrubě porušil své pracovněprávní povinnosti.
Odvolací soud následně rozsudek okresního soudu změnil a vyhověl žalobě, a to zejména s poukazem na to, že dle jeho názoru se podáním trestního oznámení jednání zaměstnance nestalo ještě předmětem šetření jiného orgánu. K tomu dle soudu došlo až dne 23. 5. 2012, kdy Policie ČR zahájila úkony trestního řízení a učinila o tom záznam, tedy kdy bylo dle trestního řádu zahájeno trestní stíhání.
Nejvyšší soud potvrdil rozhodnutí odvolacího soudu.
Po podání trestního oznámení příslušnému orgánu (státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu) nastává fáze prověřování tohoto podání z hlediska, zda obsahuje dostatek relevantních informací a skutečností, na jejichž podkladě lze učinit závěr o podezření ze spáchání trestného činu. V této fázi policejní orgán provádí potřebné šetření a činí opatření podle zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (srov. § 69 odst. 1 tohoto zákona). Tento postup by měl být omezen výhradně na zjištění relevantních poznatků, odůvodňujících, byť dosud neprokázané a nejasné, podezření ze spáchání trestního činu. V praxi jsou potřebná šetření prováděna zejména k objasnění obsahu a důvodnosti nejasných podání, z nichž není zcela patrné podezření, zda došlo ke spáchání trestného činu či nikoli. Jakmile policejní orgán disponuje dostatkem relevantních informací nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, sepíše podle ustanovení § 158 odst. 3 tr. řádu záznam o zahájení úkonů trestního řízení k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. Od okamžiku sepisu tohoto záznamu již policejní orgán postupuje podle hlavy deváté trestního řádu, nadepsané „Postup před zahájením trestního stíhání“, a započne s prováděním jednotlivých úkonů trestního řízení, které směřují k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. Tato fáze pak končí buď vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání (jestliže prověřováním podle § 158 zjištěné a odůvodněné skutečnosti nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba – srov. § 160 odst. 1 tr. řádu), nebo usnesením o odložení věci z důvodů uvedených v ustanovení § 159a – 159c tr. řádu, příp. jiným vyřízením věci (např. odevzdání věci příslušnému orgánu k projednání přestupku – srov. § 159 odst. 1 tr. řádu).
Je mimo pochybnost, že trestní oznámení může obsahovat také popis jednání zaměstnance, v němž je možné spatřovat porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci. V takovém případě – jak vyplývá se shora podaného výkladu – lze závadné jednání zaměstnance vylíčené v trestním oznámení považovat za předmět šetření orgánů činných v trestním řízení (konkrétně policejního orgánu) teprve v momentě, kdy policejní orgán započne vlastní šetření oznámeného skutku, které spočívá v prověřování skutečností, které nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin, a že jej spáchala určitá osoba, a o započetí této činnosti sepíše záznam o zahájení úkonů trestního řízení podle ustanovení § 158 odst. 3 tr. řádu. Do té doby ještě není trestní řízení zahájeno a činnost policejního orgánu se omezuje toliko na prověřování trestního oznámení z toho hlediska, zda vůbec lze na podkladě v něm uvedených informací a skutečností učinit závěr o podezření ze spáchání trestného činu. Nemůže se tak naplnit účel, na který míří ustanovení § 58 odst. 2 zák. práce.