Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30.09.2015, sp. zn. 10 C 82/2015
Zaměstnancův pracovní poměr vznikl jmenováním do funkce tajemníka Úřadu městské části Praha 4, přičemž v průběhu trvání pracovního poměru došlo k poškození zdraví zaměstnance s následkem krvácení do mozku, v důsledku čehož byl zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným. Po dobu pracovní neschopnosti docházel zaměstnanec příležitostně dle svého uvážení do zaměstnání. Zaměstnavatel (úřad) o této přítomnosti věděl, ovšem nevěděl o ní předem. Zaměstnanec během pracovní neschopnosti uděloval písemná pověření k zastupování několika zaměstnancům, vykonával některé méně psychicky náročné pracovní úkony a činil některá právní jednání. Úřad městské části následně s předchozím souhlasem ředitelky Magistrátu hlavního města Prahy odvolal zaměstnance z funkce pro závažné porušení zákonných povinností dle § 12 odst. 1 písm. b) zákona o úřednících územních samosprávných celků.
V odvolání úřad vytýkal zaměstnanci zejména nezajištění zástupce v době pracovní neschopnosti a skutečnost, že v době dočasné pracovní neschopnosti docházel na práce a vykonával pracovní a úřední činnosti.
Zaměstnanec napadl odvolání určovací žalobou – domáhal se určení neplatnosti odvolání. Obvodní soud jeho žalobě vyhověl a naznal, že zaměstnanci nelze vytýkat porušení povinností v době dočasné neschopnosti, resp. opírat o toto odvolání z funkce, jelikož osoba v pracovní neschopnosti po dobu jejího trvání žádné pracovní povinnosti nemá, a to ani povinnost jmenovat svého zástupce (uplatňuje se překážka v práci na straně zaměstnance). Soud také dovodil, že není porušením pracovních povinností, pokud zaměstnanec dochází v době pracovní neschopnosti do zaměstnání.
Výtka zaměstnavatele: Žalobce po dobu své pracovní neschopnosti, na kterou žalobce nastoupil dne 14.7.2014, tedy po dobu delší než šest měsíců, nezajistil svého zástupce.
K tomu soud uvádí, že se nejedná ani nemůže jednat o porušení žalobcovy povinnosti. Zaměstnanci nelze vytknout, že během pracovní neschopnosti neplnil své povinnosti, které souvisí s výkonem práce, neboť zaměstnanec během pracovní neschopnosti žádnou takovou povinnost nemá (k tomu například viz rozhodnutí NS ČR sp.zn. 21 Cdo 977/2011.)
Účelem zákona tedy není uložit tajemníku povinnost zajistit si svého zástupce během své pracovní neschopnosti. Zákon předpokládá, že tajemník zástupce jmenuje předem, tedy před možným zahájením pracovní neschopnosti. Je pravdou, že žalobce to po svém jmenování do funkce (před zahájením pracovní neschopnosti) neučinil. To mu však žalovaná v odvolání nevytkla (vytkla mu, že to neučinil po zahájení pracovní neschopnosti).
Ust. § 191 zákoníku práce ukládá zaměstnavateli povinnost omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci po dobu jeho dočasné pracovní neschopnosti. Zaměstnanec po tuto dobu není povinen vykonávat práci podle pracovní smlouvy, a zaměstnavatel není povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy a platit mu za vykonanou práci mzdu, přičemž hmotné zabezpečení zaměstnance je zajištěno jiným způsobem. A contrario, zaměstnanec neporuší své povinnosti vztahující se k výkonu jeho práce, pokud během dočasné pracovní neschopnosti vykonává práci.
Žalovaná měla využít jiné právní prostředky, jak žalobce přimět, aby dodržoval režim pracovní neschopnosti, jak jej za nedodržování postihnout, případně mohla iniciovat kroky vedoucí k ukončení pracovní neschopnosti, pokud ji shledala účelovou. Vedle toho pak žalovaná měla využít jiné právní prostředky, jak zajistit bezproblémový chod úřadu po dobu nepřítomnosti žalobce.