Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.07.2016, sp. zn. 21 Cdo 4027/2015
Dne 30.12.2010 zaměstnanec doručil zaměstnavateli okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu vyplacení neúplných mezd za měsíce červen až září 2010. V důsledku ukončení pracovního poměru vzniklo zaměstnanci právo na odstupné, které mu zaměstnavatel nevyplatil. Termín výplaty mzdy byl u zaměstnavatele stanoven na 12. den měsíce následujícího po měsíci, kdy právo na mzdu vzniklo.
Dne 14.1.2014 podal zaměstnanec žalobu na vyplacení odstupného a zaměstnavatel uplatnil námitku promlčení nároku. Okresní soud žalobě zaměstnance vyhověl a došel k závěru, že byl nárok na vyplacení odstupného splatný dne 31. 1. 2011 ve smyslu § 141 odst. 1 zákoníku práce, neboť stanovením termínu výplaty mzdy na 12. den v měsíci nebyla určena jiná než zákonem upravená splatnost mzdy. Nárok na odstupné tedy dle okresního soudu nebyl promlčen, neboť tříletá promlčecí doba k jeho uplatnění by uplynula až dne 31. 1. 2014
Odvolací soud změnil rozhodnutí okresního soudu a žalobu zaměstnance zamítl, neboť byl dle jeho názoru nárok zaměstnance na vyplacení odstupného promlčen. Odvolací soud argumentoval tím, že odstupné jako samostatný mzdový nárok má vlastní úpravu splatnosti obsaženou v ustanovení § 67 odst. 3 zákoníku práce, podle kterého je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit odstupné po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se písemně nedohodne se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty. Jelikož se zaměstnanec nedohodl se zaměstnavatelem na jiném termínu výplaty odstupného, jeho splatnost nastala 12.1.2014, dnem 13. 1. 2011 počala běžet tříletá promlčecí lhůta k uplatnění nároku na odstupné a žaloba byla podána až po jejím uplynutí (14.1.2014), tedy opožděně.
Zaměstnanec se snažil rozhodnutí odvolacího soudu zvrátit prostřednictvím dovolání, avšak to Nejvyšší soud zamítl, přičemž se v odůvodnění rozsudku shodl se závěry odvolacího soudu.
Promlčecí doba k vykonání práva zaměstnance na odstupné je tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (srov. § 329 odst. 1 zák. práce a § 101 obč. zák. - § 629 NOZ). V soudní praxi nejsou žádné pochybnosti o tom, že právo na odstupné mohlo být zaměstnancem vykonáno poprvé v den následující poté, co se odstupné stalo splatným.
Splatnost odstupného nelze odvozovat od splatnosti mzdy upravené v ustanovení § 141 odst. 1 zák. práce, neboť odstupné není mzdou ani její složkou, nýbrž – jak bylo uvedeno výše - jednorázovým peněžitým příspěvkem k překlenutí nepříznivé sociální situace zaměstnance v souvislosti se ztrátou zaměstnání. Zaměstnavatel je povinen uspokojit zaměstnancovo právo na odstupné - jestliže se nedohodl se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty odstupného - v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy. Při úvaze, který den se pokládá za takový „nejbližší výplatní termín“, je třeba přihlédnout k tomu, že výplata odstupného se odvíjí od určení období, v němž je podle ustanovení § 141 odst. 1 zák. práce splatná mzda, na niž má zaměstnanec právo za práci, kterou pro zaměstnavatele vykonal (pravidelný termín výplaty se určuje v rámci období splatnosti mzdy), a že tímto obdobím, nepožádal-li zaměstnanec o výplatu mzdy v den skončení pracovního poměru, popřípadě neumožňuje-li výplatu mzdy v den skončení pracovního poměru technika výpočtu mezd u zaměstnavatele, se řídí splatnost mzdy zaměstnance také při skončení pracovního poměru. Vzhledem k tomu, že výplata odstupného - jak vyplývá z účelu (smyslu) ustanovení § 67 odst. 3 zák. práce - nepředchází výplatě mzdy, na niž má zaměstnanec právo za naposledy vykonanou práci, popřípadě příslušnou náhradu mzdy (a ani se za výplatou této mzdy neopožďuje), rozumí se nejbližším výplatním termínem určeným u zaměstnavatele pro výplatu mzdy po skončení pracovního poměru ve smyslu ustanovení § 67 odst. 3 zák. práce pravidelný termín výplaty mzdy určený v mezích období, v němž nastala splatnost mzdy, na niž má zaměstnanec právo za naposledy před skončením pracovního poměru pro zaměstnavatele vykonanou práci, popřípadě splatnost příslušné náhrady mzdy.
Z uvedeného vyplývá, že odstupné příslušející zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr podle ustanovení § 56 zákoníku práce, je splatné – nedohodl-li se se zaměstnavatelem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty odstupného - po skončení pracovního poměru v pravidelném termínu výplaty mzdy určeném v mezích období, v němž nastala splatnost mzdy, na niž má zaměstnanec právo za práci, kterou pro zaměstnavatele vykonal naposledy před skončením pracovního poměru, popřípadě v němž nastala splatnost příslušné náhrady mzdy.