Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 01.12.2016, sp. zn. 21 Cdo 853/2016
Zaměstnanec pracoval u zaměstnavatele v pracovním poměru jako „domovník údržbář“ a po zhruba 7 letech práce s ním zaměstnavatel rozvázal pracovní poměr výpovědí dle § 52 písm. c) zákoníku práce. Zaměstnanci vznikl nárok na odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku. V posledním měsíci zaměstnavatel zúčtoval zaměstnanci odstupné a čistou mzdu v celkové výši 55 588 Kč a provedl srážky pro běžné výživné a pro ostatní nepřednostní pohledávky (zbylá částka vyplacena zaměstnanci činila 11 648 Kč), přičemž nezabavitelnou část mzdy vypočetl jednorázově z celkové částky 55 588 Kč.
Zaměstnanec se domáhal u soudu, aby mu zaměstnavatel doplatil částku do výše čtyř nezabavitelných částek, neboť podle něj je v posledním plnění zaměstnavatele ve výši 55 588 Kč kumulováno plnění za čtyři měsíce (čistá mzda za poslední měsíc a odstupné za tři měsíce) a nezabavitelná část mzdy měla být tedy počítána pro každé měsíční plnění zvlášť.
Zaměstnavatel tvrdil, že srážky provedl v souladu se zákonem, neboť odstupné je svou povahou jednorázový peněžitý příspěvek.
Okresní soud se přiklonil na stranu žalujícího zaměstnance, přičemž argumentoval zejména § 44a zákona o zaměstnanosti, podle kterého uchazeč o zaměstnání s odstupným nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti po dobu, po kterou má nárok na odstupné dle násobků průměrného výdělku. Pokud by mu tedy zaměstnavatel srazil většinu odstupného, neměl by uchazeč o zaměstnání v případě nenalezení dalšího zaměstnání zajištěnou minimální částku na život prostřednictvím podpory v nezaměstnanosti. Dle okresního soudu je možné situaci řešit výkladem, neboť nic nebrání tomu, aby i v případě odstupného bylo analogicky aplikováno ustanovení § 286 občanského soudního řádu a aby srážky z odstupného byly vypočteny zvlášť za každý měsíc, za který odstupné náleží.
Odvolací i Nejvyšší soud následně rozhodnutí okresního soudu potvrdily, přičemž uvedly, že zaměstnavatel (plátce mzdy) je v případě výplaty odstupného analogicky povinen vypočítat způsobem vyplývajícím z § 277 až § 280 občanského soudního řádu srážky zvláště za takový počet měsíců, který se určí podle počtu násobků průměrného výdělku, ze kterých byla odvozena minimální výše odstupného.
Odstupné poskytované při skončení pracovního poměru podle ustanovení § 67 odst. 1 věty první zák. práce formou jednorázového peněžitého plnění přísluší zaměstnanci nejen v případě, že po skončení pracovního poměru nemá nové zaměstnání, ale i tehdy, když ihned po rozvázání pracovního poměru nastoupí do práce k jinému zaměstnavateli, popřípadě začne vykonávat samostatnou výdělečnou činnost. Nepodaří-li se však zaměstnanci, kterému bylo při skončení pracovního poměru poskytnuto odstupné, nalézt nové zaměstnání, a stane-li se proto uchazečem o zaměstnání evidovaným u příslušné krajské pobočky Úřadu práce, poskytne se mu podpora v nezaměstnanosti až po uplynutí doby, která se určí podle počtu násobků průměrného výdělku, ze kterých byla odvozena minimální výše odstupného (srov. § 44a větu první zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 9. 12. 2012). Protože po dobu určenou podle počtu násobků průměrného výdělku, ze kterých byla odvozena minimální výše odstupného, odstupné takovému zaměstnanci nahrazuje odměnu za práci a protože při provádění výkonu rozhodnutí srážkami z tohoto jeho příjmu musí být po celou uvedenou dobu zajištěna nezbytná výživa zaměstnance a osob, vůči nimž má vyživovací povinnost, je třeba k jednorázově poskytnutému odstupnému přistupovat jako k výplatě příjmu za několik měsíců poskytnutého najednou (předem) a srážky – obdobně jako při výplatě dlužné mzdy za několik měsíců najednou (§ 286 OSŘ) - vypočítat za každý měsíc období určeného podle počtu násobků průměrného výdělku, ze kterých byla odvozena minimální výše odstupného, zvláště. Znamená to, že základní nepostižitelná částka stanovená podle ustanovení § 278 OSŘ se od odstupného neodečte jen jednou, ale tolikrát, kolik násobků průměrného výdělku odstupné poskytnuté zaměstnanci představuje.
Uvedený postup při výpočtu srážek z odstupného se uplatní nejen v případě, že zaměstnanci, kterému bylo při skončení pracovního poměru poskytnuto odstupné, se nepodaří nalézt nové zaměstnání, ale i tehdy, jestliže zaměstnanec po rozvázání pracovního poměru nastoupí do práce k jinému zaměstnavateli (okolnost, že zaměstnanci vzniklo právo na mzdu nebo jiný příjem uvedený v § 299 odst. 1 OSŘ u nového zaměstnavatele, nemůže mít z hlediska postupu při výpočtu srážek z odstupného význam, a to již proto, že zaměstnavateli nemusí být v době výplaty odstupného známa). V takovém případě se v době určené podle počtu násobků průměrného výdělku, ze kterých byla odvozena minimální výše odstupného, postupuje tak, jakoby šlo o několik mezd (§ 302 odst. 1 OSŘ); byla-li proto základní nepostižitelná částka stanovená podle ustanovení § 278 OSŘ odečtena od odstupného (tolikrát, kolik násobků průměrného výdělku odstupné poskytnuté zaměstnanci představuje), neodečte se již od mzdy příslušející zaměstnanci za odpovídající počet měsíců u nového zaměstnavatele.