Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 21 Cdo 1299/2021-II.
Zaměstnankyně pracovala u zaměstnavatele na základě pracovní smlouvy v nepřetržitém provozu, na který se vztahuje výjimka ze zákazu nařizování práce ve dnech státních svátků. Zaměstnankyně by tak byla povinná odpracovat svou 12hodinovou směnu rozvrženou zaměstnavatelem na sváteční Velikonoční pondělí roku 2019, ovšem zaměstnavatel ji na tento den zároveň určil čerpání dovolené. Zaměstnankyně s tímto postupem nesouhlasila, do práce však nenastoupila a den svátku jí byl zaměstnavatelem odečten z rozsahu práva na dovolenou za kalendářní rok 2019 – zaměstnavatel dospěl k závěru, že zaměstnankyně čerpala dovolenou.
Zaměstnankyně v reakci na uvedené jednání zaměstnavatele podala k okresnímu soudu žalobu, v níž se domáhala určení, že se dovolená, jejíž čerpání bylo zaměstnavatelem určeno na den Velikonočního pondělí, nezapočítává do dovolené zaměstnankyně za kalendářní rok 2019.
Pro vyřešení sporu bylo zásadní zabývat se otázkou, zda se zaměstnanci pracujícímu v nepřetržitém provozu, jemuž bylo zaměstnavatelem určeno čerpání dovolené na den, na který mu byla zaměstnavatelem v předem stanoveném rozvrhu pracovních směn určena směna, započítává tento den do dovolené, připadl-li na tento den svátek. I když přitom soudy věc posuzovaly podle právní úpravy účinné před 1. 1. 2021 (tj. před koncepční novelizací právní regulace dovelené), přijatá řešení jsou aplikovatelná také po novele.
Okresní soud žalobu zaměstnankyně zamítl, když naznal, že u zaměstnanců v nepřetržitém provozu nelze z důvodu zvláštní povahy tohoto režimu výkonu práce vůbec hovořit o „obvyklém pracovním dni“ ve smyslu § 219 odst. 2 zákoníku práce, u něhož se má upřednostnit volno pro svátek před čerpáním dovolené. Proto má být nerozhodné, zda je zaměstnanci na den „pracovního svátku“ (kdy mu byla rozvržena směna) dovolená určena na jeho žádost či z vlastní iniciativy zaměstnavatele (třeba i navzdory nesouhlasu zaměstnance) a vždy je třeba upřednostnit čerpání dovolené před volnem pro svátek.
Zaměstnankyně pokračovala odvoláním ke krajskému soudu, který jí vyhověl a rozsudek okresního soudu změnil ve prospěch žalobkyně – určil, že v den předmětného svátku nečerpala dovolenou. Krajský soudu ve svém rozsudku, který následně s obdobnou argumentací potvrdil také Nejvyšší soud, naznal, že se § 219 odst. 2 zákoníku práce vztahuje na všechny zaměstnance bez ohledu na to, v jakém režimu z hlediska délky a rozvržení stanovené týdenní pracovní doby pracují. Za obvyklý pracovní den zaměstnanců pracujících v nepřetržitém provozu je pak z pohledu tohoto ustanovení třeba považovat den, který je jako pracovní určen v předem stanoveném rozvrhu směn.
Zaměstnanec pracující v nepřetržitém provozu tedy (v souladu se zněním § 219 odst. 2 zákoníku práce po novelizaci k 1. 1. 2021, na níž poukazoval také krajský i Nejvyšší soud), čerpá dovolenou v den „pracovního svátku“ pouze tehdy, pokud si o čerpání dovolené v tento den sám požádá.
Účelem (smyslem) ustanovení § 219 odst. 2 věty první zák. práce je, aby zaměstnancům nebylo za dny, na které jim bylo zaměstnavatelem určeno čerpání dovolené (srov. § 217 odst. 1 zák. práce), na které zároveň připadl den pracovního klidu v podobě svátku a které jsou jinak jejich obvyklými pracovními dny, upřeno (kráceno) právo na dovolenou, jež jim vzniká za podmínek stanovených v části deváté zák. práce. Lze z něj abstrahovat obecné pravidlo, že svátek má v takovém případě přednost před dovolenou.
Zaměstnavatelům s nepřetržitým provozem, tedy s provozem, který vyžaduje výkon práce 24 hodin denně po 7 dnů v týdnu [§ 78 odst. 1 písm. g) zák. práce], však zákon s ohledem na specifika tohoto provozu umožňuje, aby zaměstnancům nařídili výkon práce ve svátek. Je-li zaměstnanci pracujícímu v nepřetržitém provozu zaměstnavatelem v předem stanoveném rozvrhu pracovních směn [srov. § 78 odst. 1 písm. c) zák. práce] určena směna na den, na který připadá svátek, je zaměstnanec povinen tuto směnu odpracovat. Lze tedy souhlasit s názorem dovolatele, že takový zaměstnanec je povinen vykonávat sjednanou práci navzdory tomu, že na tento den připadnul svátek, a že pokud mu směna nařízena není, nepracuje proto, že mu nebyla nařízena směna, a nikoliv proto, že je v daný den svátek. Jiná je ale situace v případě, že zaměstnanci podle předem stanoveného rozvrhu pracovních směn zaměstnavatelem na tento den směna určena (nařízena) byla.
Určil-li zaměstnavatel zaměstnanci pracujícímu v nepřetržitém provozu, kterému podle předem stanoveného rozvrhu pracovních směn připadla směna na svátek, na tento den (svátek) čerpání dovolené, ve svém důsledku se tímto způsobem sám (na základě vlastního rozhodnutí) „vzdal“ možnosti přidělovat v tento den (ve svátek) tomuto zaměstnanci práci, přestože mu na tento den v předem stanoveném rozvrhu pracovních směn určil směnu. V takovém případě není opodstatněné, aby byl zaměstnanci upřen den pracovního klidu v podobě svátku, jenž v tento den svědčí zaměstnancům, u kterých je jinak (nebýt svátku) tento den jejich obvyklým pracovním dnem, a aby se mu tento den započítával do dovolené, neboť rovněž tento zaměstnanec by jinak (nebylo-li by mu zaměstnavatelem určeno čerpání dovolené) byl povinen v tento den směnu určenou v předem stanoveném rozvrhu pracovních směn odpracovat (tento den by tedy za obvyklého běhu okolností byl jeho pracovním dnem). Rovněž na tohoto zaměstnance se proto vztahuje ustanovení § 219 odst. 2 věty první zák. práce a z něj vyplývající obecné pravidlo, že svátek má přednost před dovolenou. Zaměstnanci pracujícímu v nepřetržitém provozu, jemuž bylo zaměstnavatelem určeno čerpání dovolené na den, na který mu byla zaměstnavatelem v předem stanoveném rozvrhu pracovních směn určena směna, se tedy tento den, připadl-li na něj svátek, nezapočítává do dovolené.
V projednávané věci odvolací soud správně poukázal též na další vývoj právní úpravy, konkrétně na novelu zákoníku práce provedenou zákonem č. 285/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další související zákony, jímž byla s účinností od 1. 1. 2021 v ustanovení § 219 odst. 2 zák. práce na konci první věty ve znění „Připadne-li v době dovolené zaměstnance svátek na den, který je jinak jeho obvyklým pracovním dnem, nezapočítává se mu do dovolené“ doplněna slova „; to neplatí v případě, kdy zaměstnanec by byl jinak povinen v den svátku směnu odpracovat podle § 91 odst. 4 a čerpání dovolené v tento den bylo určeno na jeho žádost“.
(…) ani zákoník práce, ani Úmluva MOP o placené dovolené ve vztahu k úpravě nezapočítávání svátků do dovolené zaměstnance nerozlišují zaměstnance podle způsobu rozvržení pracovní doby, pracovního režimu anebo povahy provozu, ve kterém pracují (srov. též čl. 2 bod 1 Úmluvy MOP o placené dovolené, podle nějž se tato úmluva vztahuje na všechny zaměstnané osoby s výjimkou námořníků). Odlišné zacházení se zaměstnanci pracujícími v nepřetržitém provozu, resp. se zaměstnanci s nepřetržitým pracovním režimem, nelze dovodit ani ze smyslu a účelu ustanovení § 219 odst. 2 věty první zák. práce, v němž našel odraz závazek České republiky z ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy MOP o placené dovolené.