Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3989/2011
Zaměstnanec rozvázal pracovní poměr okamžitým zrušením pracovního poměru pro nevyplacení mzdy a domáhal se zaplacení této mzdy a také odstupného, na které mu v souvislosti s okamžitým zrušením pracovního poměru vzniklo právo (pozn.: v současné době již zaměstnancům, kteří okamžitě zrušili pracovní poměr, nevzniká právo na odstupné, nýbrž na náhradu ve výši průměrného výdělku za dobu odpovídající výpovědní době).
Zaměstnavatel tvrdil, že zaměstnanec v době, za níž se domáhá zaplacení mzdy, práci ve skutečnosti nevykonával. Odvolací soud v této souvislosti žalovanému zaměstnavateli uložil, aby toto své tvrzení podložil důkazy. Zaměstnavatel tak neučinil a soud proto i v této záležitosti rozhodl ve prospěch žalujícího zaměstnance.
Nejvyšší soud na základě dovolání rozhodl, že je toto dovolání částečně odůvodněné. Dospěl k závěru, že pokud se zaměstnanec domáhá zaplacení mzdy za vykonanou práci, musí prokázat, že trval pracovní poměr, zaměstnanec pracoval a za vykonanou práci mu vzniklo právo na mzdu. Žalovaný zaměstnavatel pak nemusí prokazovat, že zaměstnanec nepracoval. Stačí, když bude řádně tvrdit, že zaměstnanec nepracoval, tj. že podloží toto své tvrzení evidencí pracovní doby, z níž vyplyne, že zaměstnanec v kritickém období nepracoval.
Z hmotněprávní úpravy obsažené v ustanoveních § 109 odst. 1 a § 96 odst. 1 písm. a) zák. práce, která vymezuje obsah povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele, vyplývá, že ve sporu o zaplacení mzdy má žalobce jako zaměstnanec břemeno tvrzení o tom, že mezi ním a žalovaným zaměstnavatelem byl uzavřen (vznikl) pracovní poměr a že pro zaměstnavatele vykonal práci. Z tohoto břemene tvrzení pak pro zaměstnance (žalobce) vyplývá důkazní břemeno, jde-li o prokázání tvrzení toho, že mezi účastníky došlo ke sjednání pracovního poměru. Brání-li se oproti požadavku zaměstnance na zaplacení mzdy žalovaný zaměstnavatel námitkou, že zaměstnanec (žalobce), se kterým sjednal pracovní poměr, pro něj práci nevykonal, nemá (nemůže mít) ohledně tohoto tvrzení důkazní povinnost (prokazovat lze jen to, co se stalo, nikoliv to, co se nestalo), ale nese břemeno tvrzení, že podle jím vedené evidence odpracované doby zaměstnanec v době, kdy měl podle svého tvrzení vykonat práci, nepracoval, a má povinnost označit k tomuto tvrzení důkazy.
Protože součástí procesní obrany žalovaného byla námitka, že žalobce pro něj práci v uvedeném období nevykonával (nedocházel do zaměstnání), bylo - jak vyplývá z výše uvedeného - povinností žalovaného nikoliv označit důkazy k prokázání tohoto tvrzení, nýbrž tvrdit a prokázat, že podle jím vedené evidence odpracované doby žalobce v tomto období nepracoval.