Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. 10 Ads 135/2020-29
Inspektorát práce při kontrole provedené v jedné prodejně ovoce a zeleniny v roce 2015 zjistil, že paní P. H. bez písemné pracovní smlouvy, dohody o provedení práce (DPP) či dohody o pracovní činnosti doplňuje zboží do regálu. Během kontroly provozovatelka prodejny s paní P. H. písemně uzavřela DPP. Inspektoři zjistili, že provozovatelka má pro paní P. H. v prodejně více předpřipravených dohod o provedení práce. Dle tvrzení provozovatelky paní P. H. pracovala v prodejně nárazově (provozovatelka jí zavolala, když bylo více práce). Vždy prý sepisovaly DPP. Za vykonanou práci paní P. H. platila provozovatelka cca 60 Kč na hodinu, popř. jí dala slevu na ovoce. V daný den prý provozovatelka také po paní P. H. požadovala, aby podepsala DPP, avšak ta ji ještě podepsat nechtěla. Uzavřené DPP pak paní P.H. měla dle tvrzení obou aktérek hlásit na Úřadu práce, kde byla zřejmě vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání (tato informace není v rozsudku přímo uvedena). Paní P. H. potvrdila, že tímto způsobem s provozovatelkou již před časem spolupracovala. Pak otěhotněla a nechtěla již dále pracovat. V daný den prý přišla do prodejny pouze zaučit novou zaměstnankyni. Poté, co podepsala DPP, zanesla ji na Úřad práce.
Inspektorát práce uložil provozovatelce prodejny pokutu 65 000 Kč za správní delikt podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti. Tento delikt měl spočívat v tom, že provozovatelka nejméně v den kontroly ve své provozovně „Ovoce – zelenina Linda“ umožnila výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bod 1 zákona o zaměstnanosti paní P. H., která doplňovala láhve s nápoji do regálů. Tato činnost vykazovala znaky závislé práce a paní P․ H. ji pro provozovatelku dle inspektorátu vykonávala mimo základní pracovněprávní vztah ve smyslu § 3 zákoníku práce, čímž byl naplněn přestupek v podobě umožnění výkonu nelegální práce.
Provozovatelka se proti danému správnímu rozhodnutí odvolala ke Státnímu úřadu inspekce práce, ovšem neúspěšně, a tak proti odvolacímu rozhodnutí podala žalobu ke krajskému soudu, který rozhodnutí oblastního inspektorátu práce i Státního úřadu inspekce práce zrušil. Soud totiž naznal, že paní P. H. sice vykonávala u provozovatelky v daný den závislou práci, ale že tak činila zprvu na základě ústně uzavřené DPP, která byla následně v průběhu kontroly uzavřena v písemné formě. Jelikož přitom v souladu s § 20 zákoníku práce vztah z DPP vzniká také na základě ústně uzavřené DPP (po započetí plnění se již nelze dovolat neplatnosti jinak než písemně uzavřené DPP), nemohlo se jednat o výkon nelegální práce, neboť šlo o práci v rámci základního pracovněprávního vztahu, nikoliv mimo tento vztah.
Státního úřadu inspekce práce podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který však tuto odmítl a ztotožnil se se závěry krajského soudu. Soudci zejména poukázali na výše uvedené zjištěné okolnosti, které dle jejich mínění dostatečně prokázaly existenci ústně sjednané DPP. Provozovatelka tedy mohla být nanejvýš pokutována za přestupek v podobě nedodržení písemné formy DPP dle § 12 a § 25 zákona o inspekci práce (pokuta do 10 000 000 Kč), nikoliv však za umožnění výkonu nelegální práce (pokuta od 50 000 Kč do 10 000 000 Kč).
[8] Podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti se právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba správního deliktu dopustí tím, že umožní výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bodu 1. Nelegální prací se podle § 5 písm. e) bodu 1 zákona o zaměstnanosti rozumí výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah. Základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr (§ 3 zákoníku práce). V těchto vztazích se vykonává závislá práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně (§ 2 a § 3 zákoníku práce). Podle § 77 odst. 1 zákoníku práce musí být dohoda o provedení práce uzavřena písemně.
[9] NSS konstatuje, že pojem pracovněprávní vztah, který je použit v § 5 písm. e) bodu 1 zákona o zaměstnanosti nelze vykládat striktně tak, že se vždy musi jednat o pracovněprávní vztah založený písemnou smlouvou. Otázku existence základního pracovněprávního vztahu a platnosti právního jednání, který jej založil, je nutno hodnotit především podle rozhodných ustanovení zákoníku práce. Při posouzení toho, zda určitá osoba vykonávala závislou práci mimo pracovněprávní vztah, je nutné vzít v úvahu, zda byl takový vztah platně založen a existuje bez ohledu na to, zda byl vztah založen písemnou smlouvou. Na základě zjištěných skutečností je třeba zjistit, zda určité jednání má náležitosti pracovní smlouvy, dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti, resp. zda nastaly skutečnosti, s nimiž právo spojuje vznik, změnu či zánik práv nebo povinností, které souvisí se základním pracovněprávním vztahem. Pokud je taková smlouva uzavřena, avšak nikoli písemně, jedná se o správní delikt podle § 12 odst. 1 písm. b) nebo podle § 25 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce. K tomu v podrobnostech viz rozsudky NSS ze dne 30. 4. 2014, čj. 7 Ads 52/2014 - 37, č. 3080/2014 Sb. NSS, či ze dne 2. 9. 2021, čj. 9 Ads 345/2019 - 28.
[12] NSS dále v této souvislosti konstatuje, že krajský soud otázku, zda žalobkyně umožnila P. H. výkon nelegální práce, posoudil správně. Shoduje se s krajským soudem, že paní H. vykonávala pro žalobkyni závislou práci na základě dohody o provedení práce ve smyslu § 74 a násl. zákoníku práce, která ovšem v rozporu se zákonem nebyla uzavřená v písemné formě (§ 77 odst. 1 zákoníku práce). K tomuto závěru dospěl NSS ve shodě s krajským soudem na základě toho, že paní H. docházela pracovat do provozovny žalobkyně vždy na základě výzvy žalobkyně, která ji v případě potřeby zavolala. Významná je přitom také skutečnost, že tímto způsobem paní H. pro žalobkyni pracovala již od roku 2014, což prokazují uzavřené dohody o provedení práce, které byly hlášeny na úřadu práce. Paní H. sice uvedla, že od roku 2015 již nechtěla pro žalobkyni pracovat kvůli svému těhotenství, ale je nepochybné, že na začátku února (v den kontroly) v provozovně žalobkyně pracovala. I přes vyjádření paní H., že u žalobkyně v daný den nepracovala, je zřejmé, že do provozovny přišla po předchozím zavolání žalobkyně a práci pro ni vykonávala (doplňovala láhve do regálů). NSS poznamenává, že i kdyby nedoplňovala zboží, ale skutečně „pouze“ zaučovala novou pracovnici na tuto práci, stále by se jednalo o výkon závislé práce na základě dohody o provedení práce, jak bylo mezi žalobkyní a paní H. zavedenou praxí. O této praxi svědčí nejen to, že inspektoři našli v provozovně předvyplněné dohody o provedení práce pro jmenovanou, ale také existence jejich spolupráce v roce 2014, která probíhala na stejném principu. To také vysvětluje existenci již připravených dohod o provedení práce. NSS tedy shrnuje, že na základě specifických okolností projednávané věci, tj. na základě zavedené praxi mezi žalobkyní a paní H., lze dovodit, že žalobkyně neumožnila paní H. výkon závislé práce mimo základní pracovněprávní vztah. Jiná otázka však samozřejmě je, zda v době kontroly byla dohoda o provedení práce uzavřená v písemné formě. S ohledem na vymezení předmětu sporu (správního deliktu, kterého se měla žalobkyně dopustit) se však NSS touto otázkou blíže nezabýval, protože by nemohla mít vliv na rozhodnutí ve věci.