Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2013, sp. zn. 3862/2012
Zaměstnavatel zaměstnával zaměstnance v pracovním poměru. Vedle mzdy vyplácené v pracovním poměru ale zaměstnavatel určitou část peněžitého plnění za práci vyplácel zaměstnanci na základě fakturace ze strany zaměstnance jako osoby samostatně výdělečně činné.
Zaměstnavatel rozvázal pracovní poměr výpovědí, zaměstnanec navrhl soudu, aby určil, že je výpověď neplatná. V tomto sporu uspěl. V souvislosti s tím zaměstnanec požadoval od zaměstnavatele zaplacení náhrady mzdy za dobu, kdy mu zaměstnavatel v průběhu sporu nepřiděloval práci. Předmětem sporu se stala jednak otázka uplatnění takzvaného moderačního práva a jednak výše náhrady mzdy. Zaměstnanec se domáhal toho, aby pro určení výše náhrady mzdy byly zohledněny i částky, které mu zaměstnavatel vyplácel na základě fakturace.
Odvolací soud tomuto návrhu zaměstnance nevyhověl mimo jiné s argumentem, že se i sám zaměstnanec podílel na zastírání pravé povahy pracovněprávního závazku závazkem jiným. Nejvyšší soud ovšem rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a uvedl, že přednost musí mít vždy skutečná povaha závazku bez ohledu na to, čím se ji smluvní strany pokusily zastřít. Zaměstnanec vykonával pro zaměstnavatele závislou práci, a tak plnění, které mu zaměstnavatel poskytoval, mělo charakter mzdy a muselo být zohledněno pro určení výše náhrady mzdy, přičemž není směrodatné, že strany označily toto plnění jinak.
Předstírají-li účastníci uzavřením smlouvy upravené v občanském nebo obchodním zákoníku vznik občanskoprávního (obchodněprávního) vztahu, aby tak zastřeli skutečnost, že obsahem (předmětem) právního vztahu, k jehož založení ve skutečnosti směřovala jejich vůle, má být závislá (nesamostatná) práce zaměstnance pro zaměstnavatele (tj. práce vykonávaná zaměstnancem jménem zaměstnavatele, podle jeho pokynů a na jeho náklady a odpovědnost), kterou lze vykonávat pouze v pracovněprávním vztahu upraveném zákoníkem práce, je taková smlouva pro nedostatek vážnosti vůle jejích účastníků neplatná a právní úkon učiněný účastníky se posoudí podle zákoníku práce a dalších pracovněprávních předpisů. Ze stejného důvodu je neplatná i občanskoprávní nebo obchodněprávní smlouva, kterou účastníci uzavřeli proto, aby tímto právním úkonem zastřeli skutečnou povahu plnění (části plnění), která si navzájem poskytují z pracovněprávního vztahu, jenž byl mezi nimi dříve založen.
Je-li tímto zastřeným plněním část mzdy poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za výkon práce v pracovním poměru, který byl mezi nimi sjednán, zahrnuje se i tato část mzdy do průměrného výdělku zaměstnance pro pracovněprávní účely, a tedy i pro účely náhrady mzdy příslušející zaměstnanci při neplatném rozvázání pracovního poměru zaměstnavatelem. Okolnost, že zaměstnanec, jemuž je zahrnutí zastřené části mzdy do jeho průměrného výdělku na prospěch, se podílel na zastírání skutečné povahy tohoto plnění tím, že se zaměstnavatelem uzavřel simulovanou (a tedy neplatnou) občanskoprávní (obchodněprávní) smlouvu a že podle ní – společně se zaměstnavatelem – v době trvání pracovního poměru postupoval, tu není významná, a to již z toho důvodu, že neplatnost právního úkonu nemůže být zaměstnanci na újmu, pokud neplatnost nezpůsobil výlučně sám.