Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3790/2014
Zaměstnanci se při předvrtávání plastového rámu kompletovaného okna zlomil vrták a odlomená část mu poranila oko, přičemž neměl při práci ochranné brýle, ačkoliv to bylo při této pracovní činnosti jeho povinností. Úraz byl tedy způsoben také zaviněným porušením předpisů a pokynů na úseku BOZP zaměstnancem, a tak mu pojišťovna vyplatila náhradu ve výši snížené o 30 %. Pojišťovna se však následně domáhala po zaměstnavateli vrácení vyplacené náhrady, neboť dovozovala, že § 10 vyhlášky 125/1993 Sb. toto umožňuje v případě zvlášť závažného porušení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci poškozeným zaměstnancem.
§ 10 odst. 1 písm. b) předmětné vyhlášky stanoví, že má pojišťovna má vůči zaměstnavateli právo na náhradu až do výše poskytnutého plnění, došlo-li ze strany zaměstnavatele nebo jejího zaměstnance k zvláště závažnému porušení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a pokud toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody.
Pro vyřešení sporu bylo v této věci nutné zejména posoudit otázku, zda se „zaměstnancem“ uvedeným v předmětném ustanovení vyhlášky rozumí také poškozený zaměstnanec, nebo pouze jiný zaměstnanec zaměstnavatele.
Okresní soud žalobu zamítl s odůvodněním, že regresní nárok pojišťovny vzniká jen tehdy, pokud se závažného porušení předpisů dopustí zaměstnavatel nebo jiný zaměstnanec zaměstnavatele.
Odvolací soud toto rozhodnutí zrušil a naznal, že ve vyhlášce užitý pojem „zaměstnanec“ míní jakéhokoliv zaměstnance, tedy i zaměstnance poškozeného, neboť pokud by vyhláška uvažovala rozlišení, zvolila by jinou formulaci.
Na základě dovolání Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, neboť dospěl k závěru, že „zaměstnancem“ uvedeným ve vyhlášce je míněn pouze jiný než poškozený zaměstnanec. Jinak by totiž úprava postrádala smysl, protože směřuje k potrestání zaměstnavatele, který nedodržuje své povinnosti na úseku BOZP, nikoliv k trestání zaměstnavatele za porušení povinností poškozeným zaměstnancem.
Shora definovanému účelu § 10 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 125/1993 Sb. vyhovuje opačná výkladová varianta, podle níž je zaměstnavatel postižen pouze za takové zvláště závažné porušení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci mající za následek poškození zaměstnance při pracovním úrazu, jehož se dopustil zaměstnavatel anebo jehož se dopustil jiný jeho zaměstnanec než ten, který byl poškozen. Důsledky toho, že škodu si porušením těchto předpisů způsobil sám poškozený zaměstnanec, nese - za splnění ostatních v § 367 zákoníku práce stanovených předpokladů – sám poškozený, neboť zaměstnavatel se v takovém případě odpovědnosti za škodu podle okolností zcela či zčásti zprostí a pojistiteli v příslušném rozsahu nevznikne povinnost poškozenému zaměstnanci plnit, neboť jeho povinnost k náhradě škody je omezena rozsahem, v jakém za škodu odpovídá zaměstnavatel.
Zaměstnancem, s jehož zvláště závažným porušením předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci se podle § 10 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 125/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pojí postižní právo pojistitele vůči zaměstnavateli, se tedy rozumí jiný zaměstnanec než ten, jemuž v příčinné souvislosti s tímto porušením vznikla škoda.