Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.03.2019, sp. zn. 21 Cdo 2/2019
„Zaměstnanec“ utrpěl při branném výcviku úraz, při kterém došlo k fraktuře jeho druhého až třetího bederního obratle s posunem úlomku a postižením nervového systému, v důsledku čehož je nepohyblivý od pasu dolů, plně invalidní a odkázaný na invalidní vozík a automobil. I když subjekt provádějící branný výcvik nebyl zaměstnavatelem, odpovídal za újmu dle ustanovení zákoníku práce (tehdy ještě starého). Soudy přijaté závěry jsou však obecně použitelné také v prostředí nynější úpravy.
Zaměstnanci byla v rámci náhrady újmy uhrazena také část nákladů na pořízení osobního automobilu, který nutně potřeboval pro pohyb v exteriéru, vč. jeho zvláštní výbavy (zejména mechanického ručního ovládání brzdy a plynu vpravo a automatické převodovky). Poté, co byla zjištěna závada na automatické převodovce automobilu, domáhal se zaměstnanec u soudu po právním nástupci provozovatele branného výcviku mimo jiné úhrady nákladů na opravu, o nichž tvrdil, že vznikly v přímé příčinné souvislosti s pracovním úrazem.
Okresní a krajský soud žalobu zaměstnance v části požadovaných nákladů na opravu automobilu pro nedostatek příčinné souvislosti zamítly, ovšem Nejvyšší soud se s tímto závěrem neztotožnil. Uvedl, že by bylo v rozporu se smyslem a účelem právní úpravy odpovědnosti za škodu při pracovních úrazech, kterým je nahradit poškozenému veškerou škodu, která mu vznikne poškozením zdraví pracovním úrazem, kdyby jako věcnou škodu bylo možné poškozenému nahradit náklady na pořízení motorového vozidla s upraveným zvláštním ovládáním (nebyly-li zcela nebo zčásti uhrazeny příspěvkem na zvláštní pomůcku podle ustanovení § 9 a násl. zákona č. 329/2011 Sb.), nikoli však již náklady na opravy zvláštního ovládání spojené s jím nezaviněnými poruchami či opotřebením této zvláštní pomůcky, přestože by mu tyto náklady nevznikly, kdyby nedošlo ke škodní události (úrazu), jejímž důsledkem byla opodstatněná potřeba poškozeného používat uvedenou zvláštní pomůcku k zajištění své mobility, a přestože jsou opravy zvláštního ovládání hospodárnější a méně zatěžující odpovědný subjekt než pořízení nové zvláštní pomůcky.
Pracovněprávní úprava konstantně setrvává na tom, že odpovědný subjekt odpovídá zaměstnanci za veškerou škodu, která mu vznikne poškozením zdraví pracovním úrazem (srov. § 190 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, § 366 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 9. 2015 a § 269 odst. 1 tohoto zákona ve znění účinném od 1. 10. 2015), nezprostí-li se odpovědnosti zcela nebo zčásti (srov. § 191 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, § 367 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 9. 2015 a § 270 tohoto zákona ve znění účinném od 1. 10. 2015). Zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz, je zaměstnavatel povinen v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, poskytnout náhradu za ztrátu na výdělku, bolest a ztížení společenského uplatnění, účelně vynaložené náklady spojené s léčením a věcnou škodu (§ 193 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, § 369 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 9. 2015 a § 271a – 271e tohoto zákona ve znění účinném od 1. 10. 2015).
Podle ustálené judikatury soudů je věcnou škodou podle ustanovení § 193 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů [§ 369 odst. 1 písm. d) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 9. 2015 a § 271e tohoto zákona ve znění účinném od 1. 10. 2015] nejen škoda na určité konkrétní věci, kterou měl pracovník (zaměstnanec) na sobě či při sobě v okamžiku pracovního úrazu a která byla následkem úrazového děje zničena nebo poškozena, nýbrž i další škody vzniklé v souvislosti s pracovním úrazem, které nelze zahrnout pod některý z ostatních specificky upravených dílčích nároků [srov. například rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 21. 1. 1972 sp. zn. 3 Cz 49/71, uveřejněný ve Sborníku stanovisek, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů ČSSR, ČSR a SSR (tzv. Sborník IV), Praha 1986, s. 970]. Jedná se tedy o majetkovou újmu, která spočívá ve zmenšení majetku poškozeného, a může jít například o případy náhrady škody vzniklé zaměstnanci, který v důsledku poškození zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání nemůže zcela nebo zčásti vykonávat práce ve své domácnosti a musí si k jejich výkonu zjednat za úplatu cizí osobu (srov. stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 10. 1978 sp. zn. Cpj 240/78, které bylo uveřejněno pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1978).
Z výše uvedeného vyplývá, že pod pojem věcné škody je třeba zahrnout veškerou škodu, kterou nelze podřadit pod některý z jiných dílčích nároků odškodnění. Je tedy možné odškodnit jakékoli zmenšení majetku poškozeného, které vzniklo v důsledku události, s níž zákon spojuje právo na náhradu škody. Není proto vyloučeno, aby jako věcná škoda byly uplatněny náklady na pořízení zvláštní pomůcky k zajištění mobility poškozeného, včetně motorového vozidla s upraveným zvláštním (ručním) ovládáním, nejsou-li uhrazeny příspěvkem na zvláštní pomůcku podle ustanovení § 9 a násl. zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 329/2011 Sb.“). Uplatněn může být i nárok na náhradu věcné škody spočívající v nákladech vynaložených poškozeným na opravu zvláštního (ručního) ovládání motorového vozidla (včetně automatické převodovky, je-li – jak tomu bylo i v projednávané věci – součástí zvláštní úpravy vozidla), která je nezbytná k zajištění jeho funkčnosti. Bylo by v rozporu se smyslem a účelem právní úpravy odpovědnosti za škodu při pracovních úrazech, kterým je nahradit poškozenému veškerou škodu, která mu vznikne poškozením zdraví pracovním úrazem, kdyby jako věcnou škodu bylo možné poškozenému nahradit náklady na pořízení motorového vozidla s upraveným zvláštním ovládáním (nebyly-li zcela nebo zčásti uhrazeny příspěvkem na zvláštní pomůcku podle ustanovení § 9 a násl. zákona č. 329/2011 Sb.), nikoli však již náklady na opravy zvláštního ovládání spojené s jím nezaviněnými poruchami či opotřebením této zvláštní pomůcky, přestože by mu tyto náklady nevznikly, kdyby nedošlo ke škodní události (úrazu), jejímž důsledkem byla opodstatněná potřeba poškozeného používat uvedenou zvláštní pomůcku k zajištění své mobility, a přestože jsou opravy zvláštního ovládání hospodárnější a méně zatěžující odpovědný subjekt než pořízení nové zvláštní pomůcky. Důvodem pro odmítnutí náhrady nákladů na nezbytné opravy zvláštního ovládání motorového vozidla jako věcné škody nemůže být ani to, že zákon č. 329/2011 Sb. zakládá osobám s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nárok na příspěvek na pořízení motorového vozidla s upraveným zvláštním (ručním) ovládáním, nikoli však nárok na příspěvek na opravy tohoto ovládání.