Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.12.2019, sp. zn. 21 Cdo 3557/2019
Zaměstnanec pracoval u zaměstnavatele jako „stavbyvedoucí“, přičemž jeho pracovní poměr skončil na základě výpovědi zaměstnavatele podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, jejíž platnost nebyla namítána. Po skončení pracovního poměru zaměstnavatel vyplatil zaměstnanci „na mzdě a odstupném“ o 20 000 Kč méně a tento postup argumentoval provedením započtení své pohledávky ze škody způsobené zaměstnancem, vzniklé ztrátou univerzálního klíče od vstupní branky a poškozením multifunkční tiskárny. Zaměstnanec ve svém vyjádření namítl neplatnost provedeného zápočtu a „důrazně“ popřel, že by zaměstnavateli způsobil tvrzenou škodu. Dohoda o srážkách ze mzdy k uspokojení předmětné pohledávky nebyla mezi stranami uzavřena. Celá věc skončila u soudu z důvodu žaloby zaměstnance na vyplacení dlužných částek.
I v této věci (stejně jako v dalším rozsudku vydaném v roce 2019 a samostatně zpracovaném) záviselo vyřešení sporu ve velké míře na otázce možného započtení pohledávky zaměstnavatele ze vzniklé škody na peněžité pohledávky zaměstnance, zde ovšem nikoliv pouze na mzdu a jiná plnění uvedená v § 144a odst. 4 zákoníku práce, ale také na odstupné, které zde uvedeno není.
Soudy prvního a druhého stupně žalobě vyhověly a z hlediska započtení řešily zejména neurčitost a nejistotu pohledávky zaměstnavatele ve smyslu § 1987 odst. 2 občanského zákoníku. Nejvyšší soud následně rozsudky potvrdil a zopakoval své již dříve vyslovené závěry o nemožnosti jednostranného započtení pohledávky ze zaměstnancem způsobené škody na pohledávku na mzdu atd. Ohledně odstupného přitom Nejvyšší soud naznal, že u něj se při započtení neuplatní úprava nezabavitelných částek dle občanského soudního řádu (odstupné není uvedeno v § 144a odst. 4 zákoníku práce), ale uplatní se zde jako nutná podmínka možného započtení uzavření dohody o srážkách ze mzdy. I u odstupného tedy platí, že zaměstnavatel není svou pohledávku ze způsobené škody oprávněn jednostranné započíst.
V ustálené praxi dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.2.2013 sp. zn. 21 Cdo 3330/2011, uveřejněný pod č. 56 ve Sbírce soudních rozhodnutím a stanovisek, ročník 2013) nejsou pochybnosti o tom, že závazek (dluh) zaměstnance nebo zaměstnavatele může v pracovněprávních vztazích zaniknout (podle právní úpravy účinné ode dne 1.1.2007) rovněž započtením. Započtením zanikají vzájemné závazky (dluhy) zaměstnance a zaměstnavatele se stejným druhem plnění v rozsahu, v jakém se kryjí jim odpovídající pohledávky, byla-li učiněna některým z účastníků pracovněprávních vztahů kompenzační námitka nebo došlo-li k jinému projevu směřujícímu k započtení. Započtení je možné, i když jedna ze vzájemných pohledávek nepochází z pracovněprávních vztahů. To platí i v případě, představuje-li jedna ze vzájemných pohledávek právo zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu. Proti pohledávce zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu ovšem není jednostranné započtení ze strany zaměstnavatele přípustné v té části, která odpovídá tzv. základní nepostižitelné částce (§ 278 o. s. ř.) a jedné třetině zbytku čisté mzdy, platu, odměny z dohody nebo náhrady mzdy nebo platu (§ 279 odst. 1 o. s. ř.).
Z uvedeného vyplývá, že proti pohledávce zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohody a na náhradu mzdy nebo platu je jednostranné započtení ze strany zaměstnavatele – jsou-li dodrženy zákonné limity – obecně přípustné.
Jde-li však o pohledávku zaměstnavatele na náhradu škody, zákon jednostranné započtení ze strany zaměstnavatele zapovídá, neboť možnost provádět srážky ze mzdy k náhradě škody podmiňuje uzavřením dohody o srážkách ze mzdy (srov. § 147 odst. 3 větu druhou zák. práce). Bez této dohody (uzavřené podle ustanovení § 2045 o. z.) není zaměstnavatel oprávněn srážky ze mzdy k náhradě škody provádět, a to ani tehdy, jsou-li splněny předpoklady odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli, zaměstnanec svou odpovědnost za škodu uznal a zavázal se škodu nahradit (srov. § 263 zák. práce). Odpovědnost zaměstnance za škodu, kterou způsobil zaměstnavateli, ani případné uznání škody zaměstnancem, tedy samo o sobě zaměstnavatele neopravňuje, aby částku potřebnou k náhradě této škody jednostranně srazil ze mzdy zaměstnance, i kdyby respektoval zákonné limity vyplývající z ustanovení § 278 a § 279 odst. 1 o. s. ř. (srov. § 144a odst. 4 zák. práce).
Dovolací soud proto již v minulosti dospěl k závěru, že jednostranné započtení pohledávky zaměstnavatele na náhradu škody proti pohledávce zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu není přípustné, i kdyby byly dodrženy zákonné limity vyplývající z ustanovení § 278 a § 279 odst. 1 o.s.ř. Zaměstnavatel je oprávněn započíst svou pohledávku na náhradu škody proti pohledávce zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu a provést srážku (srážky) ze mzdy za účelem uspokojení svého nároku na náhradu škody jen na základě dohody o srážkách ze mzdy uzavřené se zaměstnancem (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.5.2019 sp. zn. 21 Cdo 238/2019). Uvedený právní názor lze přiměřeně vztáhnout i na pohledávku zaměstnance na odstupné, kterého se sice netýkají zákonné limity vyplývající z ustanovení § 278 a § 279 odst. 1 o. s. ř. (srov. § 144a odst. 4 zák. práce), avšak (stejně jako na mzdu) se na něj vztahuje ustanovení § 147 odst. 3 zák. práce. Odstupné totiž zákon zahrnuje do tzv. „jiných příjmů“ zaměstnance [srov. § 145 odst. 2 písm. d) zák. práce], kterých se týká pojem „srážky ze mzdy“, zavedený jako legislativní zkratka pro srážky z příjmu, tj. ze mzdy, platu a z jiných příjmů zaměstnance z pracovněprávního vztahu (srov. § 145 odst. 1 zák. práce).
Jestliže tedy v daném případě žalovaná jednostranně započetla a srazila ze mzdy žalobce za měsíc prosinec 2017 a z odstupného část své pohledávky na náhradu škody, kterou jí měl způsobit žalobce při plnění pracovních úkolů, aniž by mezi účastníky byla v tomto směru uzavřena dohoda o srážkách ze mzdy, je – byť založen na nepřiléhavých důvodech – správný závěr odvolacího soudu o opodstatněnosti podané žaloby.