Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5.11.2019, sp. zn. 21 Cdo 3787/2018
Projektant na základě dohody se zaměstnavatelem prováděl projektovou činnost na městském stadiónu v Karviné, o níž si zaměstnavatel mylně myslel, že jde o činnost nezávislou, vykonávanou na základě živnostenského oprávnění projektanta. Soudy však tuto činnost posoudily jako závislou práci, jejíž výkon se řídí normami zákoníku práce.
Na stadionu projektant navrhoval mimo jiné prosklenou výplň stěny v části spojovacího krčku mezi dvěma budovami. V době stavby byly tyto budovy ve výšce cca 4,50 metrů nad zemí spojeny můstkem s betonovou podlahou, aniž by byl prostor můstku zajištěn proti pádu lešením či zábradlím. Projektant jednoho dne vstoupil za účelem měření na můstek, spadl z něj nezajištěným otvorem na zem a utrpěl závažná poranění s trvalými následky. Za pravděpodobnou příčinu pádu byla určena buď ztráta rovnováhy projektanta, nebo vyklánění projektanta z můstku, při kterém přepadl a nekontrolovatelným pádem spadl na zem.
Projektant se u soudu domáhal náhrady újmy způsobené popsaným pracovním úrazem, přičemž byl v prvním klání částečně úspěšný. Okresní soud totiž shledal existenci všech předpokladů ke vzniku povinnosti zaměstnavatele k náhradě újmy dle § 269 zákoníku práce, avšak zároveň naznal, že jednání projektanta, který vstoupil na poměrně úzkou plochu ve výši 4,5 metrů nad zemí, která nebyla zajištěna proti pádu, za účelem měření, aniž by se sám jakkoliv jistil proti pádu, naplňuje bez ohledu na přesnou příčinu pádu znaky nebezpečného riskování a hazardérství. Na základě tohoto zjištění soud dovodil, že se zaměstnavatel zprostil své povinnosti k náhradě újmy pro lehkomyslnost zaměstnance (§ 270 odst. 2 písm. b) zákoníku práce) v maximální možné výši dvou třetin.
K možnému porušení bezpečnostních pokynů či předpisů zaměstnancem soud uvedl, že mu „není znám žádný bezpečností předpis, který by konkrétně upravoval chování zaměstnance v takové situaci“. Zaměstnavatel přitom netvrdil žádné poučování projektanta o povinnostech na poli BOZP, neboť se domníval, že k tomu u živnostníka není povinen.
Odvolací soud následně snížil rozsah zproštění pro lehkomyslnost na polovinu, když přihlédl k tomu, že zaměstnavatel nezajistil jakékoliv zabezpečení můstku proti pádu osob.
Projektant se následně s cílem dosáhnout plné náhrady obrátil na Nejvyšší soud a byl úspěšný. Dovolací soud totiž zrušil rozsudek krajského soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení, přičemž ve svém rozsudku naznal, že je prvotním předpokladem liberace z důvodu lehkomyslnosti zaměstnance zjištění, že zaměstnanec neporušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění BOZP. Pokud tyto předpisy nebo pokyny porušeny byly, nelze uplatnit zproštění pro lehkomyslnost. Jelikož soudy uvedený předpoklad patřičně nezkoumaly, označil Nejvyšší soud jejich závěry za předčasné.
Ustanovení § 270 zák. práce však umožňuje, aby se zaměstnavatel své odpovědnosti za určitých, v zákoně uvedených podmínek, zcela nebo zčásti zprostil. Důvodem, pro který se zaměstnavatel může za splnění v zákoně podrobněji stanovených předpokladů zcela zprostit své odpovědnosti, je buď porušení bezpečnostních předpisů, nebo opilost zaměstnance, jestliže tyto důvody byly jedinou příčinou škody. Zčásti se zaměstnavatel své odpovědnosti zprostí, prokáže-li, že sice příčin škody bylo více, ale že uvedené důvody přesto byly jednou z příčin škody; třetím důvodem, avšak jen pro částečnou liberaci zaměstnavatele, je tzv. lehkomyslnost.
Z toho, za jakých podmínek se zaměstnavatel může zcela nebo zčásti své odpovědnosti zprostit, je zřejmé, že [s výjimkou opilosti postiženého zaměstnance nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek, když zároveň zaměstnavatel nemohl škodě nebo nemajetkové újmě zabránit - § 270 odst. 1 písm. b) zák. práce] prvotním předpokladem je zjištění, zda zaměstnanec (ne)porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Pro takové zjištění musí být nejprve objasněno, zda vůbec a které právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se k práci, kterou úrazem postižený zaměstnanec vykonával, vztahovaly (vztahují). Úvaze o tom, zda se zaměstnavatel zprostil odpovědnosti za pracovní úraz také podle ustanovení § 270 odst. 2 písm. b) zák. práce, tak musí předcházet zjištění, že zaměstnanci nelze vytýkat porušení právních nebo ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Tento převážně odborný závěr, k němuž je třeba odborných znalostí, nelze nahradit úvahou soudu.
V projednávané věci přesný úrazový mechanismus pádu žalobce nebyl zjištěn (nelze jej zjistit), skutkově však bylo nesporné, že místo, odkud spadl – můstek se nacházelo, a to bez dostatečného zabezpečení proti pádu z výšky, zhruba ve výšce 4,5 metru. Pro posouzení věci není významné, že „soudu není znám žádný bezpečností předpis, který by konkrétně upravoval chování zaměstnance v takové situaci“, neboť práce ve výškách je otázkou odborných znalostí, které si soud nemůže posuzovat sám. Ohledně práce ve výškách nelze čerpat ani ze závěrů policejního vyšetřování, ani ze znaleckého posudku z oboru kriminalistiky zaměřeného na jiné otázky. Bylo proto třeba doplnit dokazování znaleckým posudkem z oboru bezpečnosti práce ve stavebnictví k otázce, zda a které předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci byly porušeny žalovanou nebo žalobcem v příčinné souvislosti s pádem žalobce dne 7. 1. 2016. Teprve potom je možno zkoumat, zda žalobce byl s bezpečnostními předpisy, které porušil, řádně seznámen, zda je porušil svým zaviněním a zda ze strany žalované byla jejich znalost a dodržování soustavně vyžadovány a kontrolovány (že si žalovaná nesprávně myslela, že jde o vztah s živnostníkem, nemůže jít k tíži zaměstnance).