Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2596/2008
Zaměstnavatel uplatnil vůči dvěma svým zaměstnancům žalobu na náhradu škody, kterou měl utrpět v důsledku toho, že tito zaměstnanci schválili poskytnutí obchodního úvěru společnosti, jež úvěr následně nesplatila. Zaměstnavatel tvrdil, že mu škoda v podobě snížení majetku vznikla v důsledku porušení povinností žalovaných zaměstnanců při procesu schvalování a poskytování úvěru.
Nejvyšší soud se v rozhodnutí, jímž vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, zabýval mimo jiné otázkou, za jakých podmínek může zaměstnavatel vůči zaměstnancům uplatňovat právo na náhradu škody, která mu vznikla v důsledku nesplacení pohledávky. Dospěl přitom k závěru, podle něhož zaměstnavateli vznikne škoda, jejíž náhradu může uplatňovat vůči svým zaměstnancům, až ve chvíli, kdy se jeho pohledávka stane nedobytnou. Dále konstatoval, že pokud by zaměstnanci v souvislosti se schvalováním úvěru porušili určité povinnosti, musí být detailně prozkoumána příčinná souvislost mezi porušením jednotlivých povinností a vznikem škody.
Ke škodě nedochází tím, že by dluh odpovídající pohledávce nebyl splněn řádně a včas (do splatnosti), ale teprve tehdy, stala-li se pohledávka – objektivně vzato – nevymahatelnou. Pouze v případě, že se zaměstnavatel nemůže úspěšně domoci uspokojení své pohledávky ani od dlužníka, ani od tzv. náhradního dlužníka z důvodu zajištění pohledávky (samozřejmě jen tehdy, bylo-li zřízeno) nebo od jiných odpovědných osob, lze totiž opodstatněně hovořit o tom, že u zaměstnavatele nastala újma, jež se projevuje v jeho majetkové sféře a která je vyjádřitelná v penězích, tedy že zaměstnavateli vznikla škoda.
Ukáže-li se, že žalobcova pohledávka je opravdu nedobytná, musí být vzato v úvahu také to, že za škodu tím vzniklou mohou žalobci ve smyslu ustanovení § 172 zákoníku práce (pozn.: § 250 platného zákoníku práce) odpovídat jeho (bývalí) zaměstnanci tehdy, jestliže svým zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním způsobili nedobytnost pohledávky; případné porušení jiných jejich povinností pak není (nemůže být) příčinou škody (v příčinné souvislosti se vznikem škody).