Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2007, sp. zn 21 Cdo 2858/2007.
Zaměstnankyně měla druh práce sjednaný jako zdravotní sestra. Zaměstnavatel v rámci tohoto druhu práce změnil pracovní náplň a převedl zaměstnankyni k výkonu práce na jiném než dosavadním oddělení.
Zaměstnankyně odmítla na novém oddělení, kam byla zaměstnavatelem v důsledku změny pracovní náplně převedena, pracovat. Zaměstnavatel na základě toho přistoupil k rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením.
Zaměstnankyně navrhla, aby soud určil, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo učiněno neplatně. Argumentovala tím, že zaměstnavatel neměl právo přidělovat jí jinou než dosavadní práci. Nejvyšší soud potvrdil správnost rozhodnutí okresního i krajského soudu, jimiž byla žaloba zaměstnankyně zamítnuta. Uvedl přitom, že příliš šorce sjednaný druh práce by odporoval zákonu, ale v daném případě šlo o platně sjednaný druh práce, v jehož rámci zaměstnavatel rozhodl o změně pracovní náplně. Zaměstnavatel takové rozhodnutí může jednostranně učinit a zaměstnanec jej musí respektovat, jinak porušuje své povinnosti vyplývající z pracovního poměru.
Zákoník práce blíže nepředepisuje, jak by měl být druh práce sjednaný v pracovní smlouvě vymezen. V právní teorii a soudní praxi nejsou žádné pochybnosti o tom, že při určení druhu práce v pracovní smlouvě se projevuje smluvní volnost účastníků; druh práce může být sjednán (ve vztahu k možnému okruhu pracovních činností) v užší nebo širší podobě, kdyby byl však dohodnut tak široce, že by to zaměstnavateli umožňovalo přidělovat zaměstnanci jakoukoliv práci, šlo by o neplatný právní úkon. V pracovní smlouvě sjednaný druh práce zpravidla vyžaduje bližší popis pracovních úkolů, který se nazývá pracovní náplní. Pracovní náplň je jednostranným příkazem zaměstnavatele, kterým se zaměstnanci blíže vymezují úkoly v rámci sjednané práce v pracovní smlouvě; pracovní náplň může zaměstnavatel kdykoliv měnit. Není tedy možné zaměňovat sjednaný druh práce, který může být změněn jen dohodou účastníků pracovního poměru, a pracovní náplň, kterou může zaměstnavatel v rámci sjednaného druhu práce zaměstnanci určovat.
Z uvedeného soudy v projednávané věci vycházely a v souladu se zákonem mimo jiné dovodily, že (nové) určení pracovní náplně v rámci sjednaného druhu práce nepředstavuje (nemůže představovat) změnu pracovní smlouvy v ujednání o druhu práce, na který byl zaměstnanec přijat.