Stručná varianta pracovní smlouvy, kterou se sjednává pracovní poměr s kratší pracovní dobou (s kratším „úvazkem“).
Není-li sjednáno něco jiného, má se za to, že zaměstnanec v pracovním poměru vykonává práci po stanovenou týdenní pracovní dobu. Mají-li zaměstnanec a zaměstnavatel zájem na tom, aby zaměstnanec pracoval po kratší pracovní dobu, musí se na tom dohodnout. Dohoda o kratší pracovní době může stát i samostatně mimo pracovní smlouvu.
Obsahem ujednání dohody o kratší pracovní době je určení týdenního rozsahu pracovní doby, po který bude zaměstnanec pracovat. Tento rozsah bývá někdy vyjádřen zlomkem nebo procentuální částí stanovené týdenní pracovní doby (příkladem je ujednání, podle kterého bude zaměstnanec pracovat „na poloviční úvazek“). Může být nicméně vyjádřen i pomocí počtu hodin, který zaměstnanec týdně odpracuje.
V případě pracovního poměru se sjednanou kratší pracovní dobou přísluší zaměstnanci mzda nebo plat, které odpovídají sjednané kratší pracovní době.
Na kratší pracovní dobu nemá zaměstnanec automaticky nárok. Bude vždy záležet na dohodě mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, obě strany musí s požadovanou kratší pracovní dobou souhlasit. Výjimka platí pro určité skupiny chráněných zaměstnanců, jako jsou např. těhotné zaměstnankyně nebo zaměstnanci pečující o dítě mladší 15 let nebo závislou osobu. Žádost těchto osob (zaměstnanců) o kratší pracovní dobu může zaměstnavatel odmítnout pouze z vážných provozních důvodů.