Vzor je určen pouze pro zaměstnavatele tzv. podnikatelské sféry, tedy zaměstnavatele, kteří odměňují své zaměstnance mzdou, a nikoli platem. Zaměstnavatelé odměňující platem totiž ke zkrácení stanovené týdenní pracovní doby přistoupit nemohou.
Tento vnitřní předpis se týká práv zaměstnanců v pracovněprávních vztazích, a proto se na něj vztahují pravidla obsažená v § 305 zákoníku práce.
Zkrácení stanovené týdenní pracovní doby může být podle zákoníku práce učiněno jedině v kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpise zaměstnavatele.
Jeho podstatou je snížení rozsahu stanovené týdenní pracovní doby například ze 40 hodin týdně na 37,5 hodiny týdně.
Ke zkrácení stanovené týdenní pracovní doby dochází bez snížení mzdy zaměstnanců. Výsledek zkrácení stanovené týdenní pracovní doby pro zaměstnance tedy spočívá v tom, že pracují méně za stejnou mzdu. Zkrácení stanovené týdenní pracovní doby lze proto považovat za zaměstnanecký benefit svého druhu.
Aby byl zachován princip, podle kterého ke zkrácení stanovené týdenní pracovní doby dochází bez snížení mzdy, je třeba v souvislosti s ním přizpůsobit i výši mzdy zaměstnanců, kteří jsou odměňování hodinovou mzdou.
Dochází-li například ke zkrácení stanovené týdenní pracovní doby ze 40 na 37,5 hodiny týdně, zkracuje se tím rozsah pracovní doby o 6,25 % procenta. Aby v souvislosti s tímto opatřením nedošlo k poklesu mezd, je třeba o stejný rozsah navýšit hodinové mzdy zaměstnanců.