Pracovní pohotovost je v zákoníku práce definována jako doba, kdy je zaměstnanec připraven k případnému výkonu práce podle pracovní smlouvy, která musí být v případě naléhavé potřeby vykonána nad rámec rozvrhu směn zaměstnance. Zaměstnanec může držet pracovní pohotovost jen na jiném místě než na pracovišti zaměstnavatele. Doba, v níž je zaměstnanec k případnému výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele připraven na pracovišti, musí být totiž podle zákoníku práce považována za pracovní dobu.
Zaměstnavatel může podle zákoníku práce od zaměstnance vyžadovat pracovní pohotovost jen na základě dohody s ním.
Doba, kdy zaměstnanec drží pracovní pohotovost, se nezapočítává do pracovní doby. Pokud v době pracovní pohotovosti dojde k výkonu práce, jedná se o pracovní dobu a o práci přesčas.
Zákoník práce nijak neomezuje celkový rozsah pracovní pohotovosti, který je tedy neomezený. Určitá jeho limitace může být nicméně založena dohodou smluvních stran.
Zákoník práce nevyžaduje pro uzavření dohody o pracovní pohotovosti dodržení písemné formy. Dohoda tedy může být platně uzavřena i ústně.
V rámci definice pracovní pohotovosti vychází zákoník práce z předpokladu, že zaměstnanec bude pracovní pohotovost držet na dohodnutém místě. V dohodě o pracovní pohotovosti by tedy mělo být dohodnuto místo, kde se bude zaměstnanec v době pohotovosti zdržovat (varianta 3.a.).
Podle našeho názoru se nicméně smluvní strany mohou od uvedeného pravidla určitým způsobem odchýlit. Smysl institutu pracovní pohotovosti totiž nespočívá v tom, že se má zaměstnanec zdržovat na určitém místě, ale že má být pro zaměstnavatele dosažitelný v případě, kdy se vyskytne potřeba výkonu práce. Tento smysl bude bezpochyby zachován i tehdy, když nebude sjednáno konkrétní místo, kde se má zaměstnanec v době pracovní pohotovosti zdržovat, nýbrž doba, do které je zaměstnanec povinen dostavit se na pracoviště (případně jiné zaměstnavatelem určené místo), pokud mu zaměstnavatel nařídí výkon práce.
V dohodě by měla být sjednána určitá pravidla jak pro nařizování pracovní pohotovosti, tak pro způsob oznámení potřeby výkonu práce v době pracovní pohotovosti.
Zaměstnanci přísluší v době pracovní pohotovosti odměna ve výši nejméně 10 % průměrného výdělku. Tato minimální výše odměny může být dohodou smluvních stran zvýšena.