Pokud zaměstnanec pečující o dítě mladší než 15 let, těhotná zaměstnankyně nebo zaměstnanec, který prokáže, že převážně sám dlouhodobě pečuje o osobu, jež se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost), požádá zaměstnavatele o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby, je zaměstnavatel povinen této žádosti vyhovět, nebrání-li tomu vážné provozní důvody.
Žádost zaměstnance nemusí vždy směřovat jen k umožnění pracovat po kratší pracovní dobu, nýbrž i k jiné úpravě stanovené týdenní pracovní doby. Jak konkrétně by taková jiná úprava pracovní doby měla vypadat, záleží především na zaměstnanci a konkrétním obsahu jeho žádosti. Lze si například představit, že zaměstnanec požádá zaměstnavatele o rozvrhování směn tak, aby začínaly nebo končily nejdříve, resp. nejpozději v určitou hodinu, o rozvrhování směn pouze na určité dny v týdnu apod.
Ve vztahu ke všem těmto úpravám pracovní doby platí, že žádostem o ně musí zaměstnavatel vyhovět, nebrání-li tomu vážné provozní důvody.