Podstata dohody spočívá jednak v tom, že na jejím základě nebude zaměstnanci, který odpracoval práci přesčas, za tuto práci příslušet plat a příplatek, nýbrž náhradní volno, a jednak ve sjednání jiné doby pro čerpání tohoto náhradního volna.
Zákoník práce jako základní pravidlo stanoví, že náhradní volno má být čerpáno nejpozději do 3 měsíců ode dne výkonu práce přesčas. Právní úprava však připouští, aby si smluvní strany sjednaly jinou dobu čerpání tohoto náhradního volna. Může se tedy jednat i o dobu delší než 3 měsíce. Vzhledem k provozním podmínkám a potřebám tak může zaměstnavatel přesunout čerpání náhradního volna do pozdějšího období, než jsou 3 měsíce po odpracování přesčasu.
Zákoník práce v souvislosti s touto dohodou netrvá na dodržení písemné formy, takže může být platně uzavřena i ústně. Avšak v zájmu předejití sporu s kontrolními orgány, které by mohly zpochybňovat, že u zaměstnavatele došlo do 3 měsíců od odpracování přesčasu k jeho kompenzaci, lze zachování písemné formy této dohody doporučit.