Vzor je určen pouze pro zaměstnavatele tzv. nepodnikatelské sféry, tedy zaměstnavatele uvedené v ustanovení § 109 odst. 3 zákoníku práce, kteří odměňují své zaměstnance platem.
S ohledem na to, že rozhodnutí současně plní funkci oznámení o změně skutečností uvedených v platovém výměru, v němž může být přiznání osobního příplatku a stanovení jeho výše přímo uvedeno, musí být učiněno v písemné formě.
Osobní příplatek je tzv. nenárokovou složkou platu. O jeho přiznání, změně jeho výše či odebrání rozhoduje zaměstnavatel, ovšem vždy jen na základě důvodů uvedených v zákoníku práce. V případě, že je osobní příplatek zaměstnanci přiznán, stává se složkou nárokovou.
Rozhodnutí musí být zaměstnanci předáno nejpozději v den, kdy nabývá účinnosti.
Výše příplatku může být určena prostřednictvím konkrétní částky nebo procentuálním vyjádřením odvozeným od výše platového tarifu zaměstnance.
Osobní příplatek nemůže být zaměstnavatelem přiznán na dobu určitou. Stanovení takovéto doby by pro rozpor s účelem zákona bylo neplatné (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 21 Cdo 5447/2007).
Zaměstnavatel musí v rozhodnutí uvést důvody, které k jeho vydání vedly. Podle zákoníku práce přitom může být osobní příplatek přiznán až do výše 50 % platového tarifu jen na základě dlouhodobě dosahovaných pracovních výsledků nebo plnění většího rozsahu pracovních úkolů v porovnání s ostatními zaměstnanci. Až do výše 100 % platového tarifu může být zaměstnanci osobní příplatek přiznán tehdy, je-li vynikajícím a všeobecně uznávaným odborníkem a vykonává práce zařazené do desáté až šestnácté platové třídy.
Osobní příplatek by tedy měl odrážet dlouhodobý přístup zaměstnance k práci a k plnění pracovních úkolů. Jiné důvody nemohou být pro stanovení výše osobního příplatku relevantní.