Jde o vnitřní předpis, který blíže upravuje a konkretizuje pravidla vzniku práva na dovolené, rozsahu dovolené a jejího čerpání. Vnitřní předpis navazuje na pravidla obsažená v § 212 až 223 zákoníku práce.
Druhy dovolené a vznik práva na ně upravuje zákoník práce v § 211 až 216. Právo na dovolenou podle zákoníku práce vzniká jen zaměstnancům pracujícím v pracovním poměru. Zaměstnancům, kteří pracují na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, právo na dovolenou nevzniká. Vnitřním předpisem lze ale těmto zaměstnancům právo na dovolenou přiznat.
Rozsah práva na dovolenou činí nejméně 4 týdny v kalendářním roce. Rozsah práva na dovolenou zaměstnanců zaměstnavatelů uvedených v § 109 odst. 3 zákoníku práce činí 5 týdnů v kalendářním roce.
U zaměstnavatelů, kteří nejsou uvedení v § 109 odst. 3 zákoníku práce, lze právo na dovolenou navýšit nad zákonem stanovené minimum. K navýšení rozsahu dovolené může dojít u všech zaměstnanců, případně jen u zaměstnanců pracujících na určitých pracovních pozicích, je-li k tomu u těchto pracovních pozic dán rozumný důvod související s podmínkami výkonu práce. K navýšení rozsahu dovolené může dojít také v závislosti na délce trvání pracovního poměru u zaměstnavatele.
Od 1. 1. 2021 je rozsah práva na dovolenou jednotlivých zaměstnanců určován v hodinách, a to se zohledněním délky týdenní pracovní doby zaměstnance, počtu odpracovaných násobků stanovené či sjednané kratší pracovní doby v kalendářním roce a výměry dovolené v týdnech. Nová úprava omezeného zápočtu některých zameškaných směn jako odpracované doby, která nahradila úpravu krácení dovolené při 100 a více zameškaných směnách, je obsažena v § 216 zákoníku práce a reflektována v bodě 4.
V bodě 6 vnitřní předpis reflektuje situaci, kdy se zaměstnanci v průběhu roku mění (třeba i vícekrát) délka týdenní pracovní doby. V takovém případ děje rozsah práva zaměstnance na dovolenou v hodinách třeba určit v poměru, který odpovídá délce jednotlivých období s rozdílnou délkou stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší týdenní pracovní doby.
Vnitřní předpis navazuje na úpravu čerpání dovolené v § 217 a 218 zákoníku práce. Je zde blíže rozpracováno i pravidlo, podle kterého má být dovolená zásadně vyčerpána v kalendářním roce, ve kterém na ni vzniklo právo. Úprava reaguje také na zákonné pravidlo ohledně možného převedení části dovolené – obecně nad 4 týdny a nad 6 týdnů u pedagogických pracovníků a akademických pracovníků vysokých škol – do následujícího roku, pokud o to zaměstnanec písemně požádá a zaměstnavatel s žádostí vysloví souhlas. Dále je zde také reflektováno pravidlo o novém přístupu ke krácení dovolené od 1. 1. 2021.
Bod 3 reaguje na úpravu povinnosti zaměstnance vrátit vyplacenou náhradu mzdy v případě, že právo na dovolenou v určitém rozsahu zaměstnanci buďto nevzniklo (pokud zaměstnanec oproti předpokladům neodpracoval požadovaný počet hodin, avšak dovolenou již v celém rozsahu vyčerpal - přečerpal), případně pokud zaměstnanec právo pozbyl – zejména pokud mu byla již vyčerpaná dovolená v souladu se zákonem zkrácena.